Vítejte přátelé

(M) Platkevič Jmenuji se Michal Platkevič a tohle je muj web ...
... takže je o mně ...
... proto se taky jmenuje jako já ...
... najdete tu různý věci ...
... třeba moje obrázky ...
... nebo comicsy ...
... taky nějaký cestopisy ...
... a spousty fotek ...
... i pár videí ...
... a tak
... ale to už asi víte.



Pokud Vás tu něco zaujalo,
nezdráhejte se zanechat komentář ... uděláte mi tím radost :)

Exit

Exit

Zvolit si v případě nebezpečí nesprávný unikový východ se nevyplácí. (urychlovač částic, CERN, Ženeva)

Komentáře (0) 4. 2. 2008, 12:19

Two face

Když rozdělíte obličej na dvě poloviny a každou pak zrcadlením doplníte, získáte dvě odlišné tváře. Dva odrazy vašich dvou osobností. Přiznejme si to, každý je tak trochu schizofrenik.

Two face Two face
Two face Two face
Two face Two face

Komentáře (0) 20. 1. 2008, 21:07

Sága DUNY - recenze

Sága DUNY - recenze

Tak je tu recenze na několik knížek dohromady. Ne že by šlo o nášup povánoční, jde o věc uleželou (první vydání v r. 1965), a dostupnou i při neintenzivním hledání po antikvariátech. Jde o soubor knížek, jenž mají v názvu DUNA. O autorství se dělí tvůrce Frank Herbert na jedné straně a na druhé jsou Brian Herbert s K. J. Andersonem. O tom proč tomu tak je nehodlám spekulovat, ale asi bude nejpravděpodobnější osud (R. Zelaznyho, T. Pratcheta, Howarda atd. atd. – tj. byl vytvořen takový svět – že nepokračovat v jeho příbězích by byla chyba jak ekonomická tak literární.) Zajímavostí je, že jsem si při prvním čtení základní knihy jenž se jmenuje Duna, myslel , že autorem je česká spisovatelka, která se chce schovat za anglicky znějící jméno. (ale to už je fakt dávno) Jde o to jestli Dunu číst či nečíst, a jestli celou. Odpověď je rozhodně číst. FH. Vytvořil neuvěřitelně nový svět. (asi proto, že že to psal v době, kdy bylo nových světů k disposici podstatně více Zwinkern ) S komplexním zvykovým systémem, specializacemi a vhledem do budoucna (jen ten mobil mu unikl ale to se stává většině starých fláků jenž jdou do budoucnosti trochu dál), Kromě toho, jeho knihy mají ještě takový ten přesah – tj. takový ten ždibíček který dělá z docela dobré knihy fakt pecku. Tak tedy to dobré máme za sebou. Jeho následovníci se sice snažili, ale marně. Zbytečná příchylnost k naší matičce Zemi, nad míru používaná analogie s pozemským národem breberů, dělá z knížek minimálně průměrné čtení. Ve své podstatě to možná není tak zlé, ale očekávání po FH jsou tak našponované že čtenář nemůže být uspokojen. Těžko říci. Tak snad jen doporučení na závěr, Dunu čtětě, ale od FH k jeho synovi BH+JAK, pak to snad bude bolet nejméně. Tj. to nejlepší si užijete na začátku, a pak vás bude hnát zvědavost . Zwinkern

(Hučkař)

Komentáře (0) 4. 1. 2008, 9:46

Veselé Vánoce

Veselé Vánoce

Tak tohle je náš nový přírůstek ... jmenuje se Uhlík.

Komentáře (1) 23. 12. 2007, 15:23

Friday, Robert Anson Heinlein

Friday, Robert Anson Heinlein

Tak naprostá klasika! H je ještě ze staré školy, kdy staví jeden příběh na jednu knížku, což v době, kdy je podmínkou úspěchu alespoň pět pokračování docela paráda. H v každé své knížce tvoří nový svět, novou zápletku, a děj fakt odsýpá, v tomto případě až s Kulhánkovskou rychlostí. Ale oproti K, kdy v průběhu knihy jsou všichni větší a tvrdší a nesmrtelnější ( což se taky dobře konzumuje), H dává příběhu další rozměr – společensko-sociální. A vůbec to není nuda- ve finále jsem nevěděl, co mě baví víc, jestli akce, nebo neskutečně propracovaný svět a kulisy kolem. Ještě k ději: jde o babu, která je bojový kurýr pracující pro soukromou organizaci, něco jako noční klub, a bohužel vše není tak, jak zpočátku vypadá, víc už psát nebudu, okrádal bych vás o tu srandu. Snad jen na závěr musím poznamenat, že je to dle mého šmrncnuto feminismem a něčím na způsob rasové diskriminace. A Hlavně fakt to není nuda, i když to vyšlo v blízké minulosti (1988), tj. uplynula doba kdy se dělí zrno od plev, a dobrá literatura od špatné. PS: Co je pro nás běžná technologie a H na ní zapomněl, nebo s ní nepočítal??

(Hučkař)

Komentáře (0) 30. 11. 2007, 9:59

Modlitba za Owena Meanyho

Modlitba za Owena Meanyho

Rozhodl jsem se napsat svou první recenzi, mám už to hodně dlouho v plánu a Michalovi www jsou pro to ideální (nemusím psát často), ale víte, jak to chodí- člověku pořád něco utíká a musí dělat něco důležitějšího, ale vlastně, co je důležitějšího, než upozornit na dobrou knihu.Augenrollen Tak tady je:

Modlitba za OM je jasnej Irving. Tak, jak je jeho zvykem, postavy nejsou kladní ani záporní hrdinové a ve své podstatě tu skoro nikdo neumře. Pokud se postavy dopouštějí nedobrého chování, autor se snaží vysvětlit jejich pohnutky a nám je jich spíše líto. Děj obsahuje několik linek, jenž prostupují celým dějem, a na konci se vše až neIrvigovsky spojuje. Takže jestli máte zájem vědět, kdo byl Johnyho táta, proč pásovec , sv. M.M. a krejčovská pana nemají ruce, co se dá udělat s basebollovým míčkem atd. atd., rozhodně si to zkuste přečíst. Je to cca 600 stran, které vás po úvodní třetině začnou temovat takovým způsobem, že knihu nebudete moci odložit, děj rytmicky graduje ke konci, jenž vás překvapí. Ale to nejpodstatnější na konec. Jde o popis (a teď se nelekněte) přístupu k víře jednoho američano -kanaďana . Možná jsem na to byl trochu naladěn, jelikož před tím jsem četl 4 dohody. Doporučuju to možná spojit a každopádně si to užít.

(Hučkař)

Komentáře (0) 27. 11. 2007, 9:08

Parukářka

(Hučkař)

Úředníci proti lidem - Parukářka Dnes jsem si prolistoval LN, asi jsem to neměl dělat, chytla mne trochu beznaděj, nejdříve dohady o stadion na Letné a věčně zelený Kaplický, což je věc buď na hlubší rozbor, nebo lepší k pominutí jelikož nepravdy a veletoče záměrně ovlivňující veřejné mínění jsou trochu ekl. A z profesního hlediska se veřejnosti sdělují výhradně pouze argumenty - co se komu hodí do krámu ….. ale dost už. Chci psát o Parukářce, tj. o článku z LN. (jelikož sotva kdo ví jak to je). V celkovém vyznění je zabaleno, že stará parukářka tam stát nesmí jelikož na to nemá papíry, ale v další větě je napsáno že tam něco stát bude- takže kde je problém současnou P zlegalizovat. Na tom nemění ani 8000 podpisů místních. Tak asi P končí a na jejím příkladu je vidět že státní úředníci nehájí zájmy občanů ale....... Je to sice jen můj názor, ale ukažte mi v Praze hospodu, která nasbírá podpisy osmi tisíc lidí. V závěru se jakýsi úředník říká, že stánek bude pro jinou klientelu – takže už ne pro rodiče s dětmi, lidi jenž si chtěli číst za hezkého počasí, případně posedět jinde než vevnitř uzavřené hospody. Taky duch místa asi trochu zajde. Nakonec to v Praze dopadne že budeme bydlet v luxusních bytech a budeme chodit jen do lepších restaurací, ale budeme to opravdu my? Článek z ln Parukářku zbourají, vyroste jiná 31. října 2007 – z Lidovek PRAHA Je rozhodnuto. Milovníci žižkovské hospody Parukářka budou muset během několika týdnů chodit na pivo někam jinam. „Bouda“, která stojí ve známém parku už pět let na černo, bude totiž s konečnou platností zbourána. ,,Rada třetí městské části schválila výběr demoličních firem. Jelikož ta stavba tam z právního hlediska nemá co dělat, tak ji zkrátka zbourat musíme,“ řekl mluvčí Prahy 3 Jan Sotona. Stane se tak podle něj v horizontu několika málo týdnů. Parukářce tedy bude i petice spokojených zákazníků zřejmě na nic. „Nashromáždili jsme asi osm tisíc podpisů. Některé archy už jsme na radnici dodali, další doneseme v nejbližší době,“ řekl v pondělí Pražskému deníku majitel restaurace Vladimír Gregůrek. Na místě dnes ještě stojícího žižkovského výčepu bude v budoucnu stát nové občerstvení pro návštěvníky parku. „Nevíme přesně jaké, teprve se zabýváme návrhy nových investorů. Rozhodně však půjde o něco důstojnějšího, než se tam nachází teď,“ dodává Sotona. Že současní žižkovští „štamgasti“ do nové restaurace asi nezavítají městu nevadí. Podle Sotony se totiž občerstvení bude stavět pro trochu jinou cílovou skupinu. „V okolí roste velká obytná rezidence Central Park, myslím, že o zákazníky nouze nebude,“ argumentoval Sotona. Tato restaurace pro lepší zákazníky přitom vyroste na žižkovském vršku ihned poté, co srovnají buldozery současnou dřevěnou boudu se zemí. Otevřena by měla být už do konce příštího roku. To ale není vše. Dnes se totiž nedaleko slavné Parukářky otevírá jakási „Parukářka číslo dvě“. Jednatel a spolumajitel původní restaurace Michal Těšínský zřídil z bývalého protiatomového krytu Bezovka lezecké centrum s hospodou a hudebním klubem, které je od původního výčepu vzdáleno vzdušnou čarou asi dvacet metrů. ,,Bude to jakási alternativa Parukářky, hodně založená na sportu,“ řekl Těšínský.

Komentáře (0) 2. 11. 2007, 13:25

Pivopedie

Nad pivem se rozebírají všemožné otázky. Ať už filozofické, historické, technické, psychologické, politické, biologické či naprosté hovadiny. A většinou všechny zůčastněné strany, přesvědčené o své pravdě (či přesvědšené uhajit tvrzení, které původně jen plácli, protože jsou z principu zvyklí mít jiný názor nebo mají prostě potřebu ostatní poučit, protože oni jsou přece v dané problematice ti nejpovolanějšíZwinkern argumentují všemi možnými logickými i zcela demagogickými a často opilecky nesmyslnými argumenty, jež by mohly podepřít správnost jejich tvrzení a podkopat pilíře tvrzení protivníkova. Druhý den pak zůčastnění brázdí internet a pročítají knihy, ve snaze najít tam tu svou správnou odpověď, čímž si rozšiřují své vzdělání a dozvídají se věci, o kterých by se, nebýt vysedávání u piva, bývali vůbec nedozvěděli. Závěr, který z toho plyne, je myslím jasný. Chcete-li být moudří, chďte často na pivo. A tak mě napadlo, že kdyby to někdo začal sepisovat, tak už by z toho byla solidní hospodská encyklopedie.

Takže první přízpěvek:

Otázka: Které zvíře má delší ocas než tělo? Krysa nebo potkan?

Správná odpověď: Krysa

Více:

Potkan (Rattus norvegicus, Norway rat, Brown rat) Délka těla: 21-28 cm Délka ocasu: 17-23 cm Hmotnost: 400-600g (vyjímečně až 900g)
Krysa Rattus rattus, Black rat) Délka těla: 16 až 24 cm Délka ocasu: 18 až 26 cm Hmotnost: 140 až 230 g
Komentáře (1) 2. 11. 2007, 11:56

Tak první vlaštovka

(Hučkař)

Tak su tu, budu občas sem vkládat drobné články případně neobjevné postřehy. Doufám že to bude alespoň trochu positivní čtení. Ale asi marně, jelikož abych něco napsal a nepindal tak mě musí něco nadzvednout. Minimálně svými návštěvami zvednu Michalovi počitadlo ke větším hodnotám. Zwinkern

Komentáře (0) 30. 10. 2007, 16:48

Jak jsem kupoval snubní prsten

Ze všech věcí, kteréžto bylo třeba na svatbu zařídit, sehnat či koupit jsem se asi nejvíc obával snubních prstýnků - prolejzat zlatnícví, obchody mě téměř cizí, jenž mě nikdy nijak nezaujaly (ve výloze spousta lesklejch věcí se kterejma se nedá skoro nic dělat a stojej spoustu prachů). Člověk by čekal, že na obyčejném kroužku na prst se toho moc vymyslet nedá, bohužel zlatníci jsou opačného názoru a kladou tak před budoucí novomanžele nelehký úkol výběru.

Vešli jsme do prvního zlatnictví a z toho jak šlo vše hladce a rychle jsem se dostal až do řekl bych povznesené nálady. Řekli jsme snubní prsteny a prodavačka hodila na stůl asi sedm plat nejrůznějších blejskátek, řekli jsme v jaké jsme cenové hladině a tři plata zase uklidila. Chvíli jsem na to čumákoval jak tele na sbírku motýlů a pak mi padl do oka: jednoduchý kroužek se třemi podélnými zářezy. Verče se taky líbil. Dohodli jsme nějaké změny na její verzi budoucího důkazu našeho budoucího svazku, zacálovali zálohu a vypadli. Za tři týdny zavolají my si je vyzvednem a jeden z předsvatebních příběhů je ukončen. Alespoň v ideálním světě to tak asi chodí. Ten náš idealní není ... zjevně.

Za tři týdny skutečně přišla smska ze zlatnictví. Ovšem ne, že jsou prstýnky hotové, ale že budou příští čtvrtek. Tedy den před svatbou. Jako muž činu plný předsvatebního elánu jsem neváhal podstoupit jednu cestu do zlatnictví navíc a vysvětlit jak se věci mají s tím, že určitě nebude problém to vzhledem k situaci trochu urychlit. Urychlit to nejde. Ve čtvrtek přijdou poštou z firmy. Prej to pošťák určitě přinese, ale neví kdy přesně. Jestli mě to mělo uklidnit tak neuklidnilo. Už jsem viděl jak se pošťák někde vožral, vzal si Áčko a my si navlíkáme kroužky na klíče.

Čtvrtek, smska, hurá, mé obavy byly liché. Nakráčel jsem do zlatnictví, kde už mě po předchozích dvou návštěvách poznali, postavili přede mě krabičku ve tvaru srdce, obřadně ji otevřeli (teda asi ji otevřeli normálně, ale mě to v danou chvíli přišlo obřadníZwinkern a v ní spočívali v jakemsi bílém jemném molitánku dva krásne prstýnky ... a ani jeden z nich nevypadal tak jak jsme si je vybrali. Uf, tak jsem začal vysvětlovat, že je něco jinak, což už jim asi došlo ze změny mého výrazu tváře z "obřadního" na "a kurva". Protože do zítřejší svatby už by s tim nic neudělali, tak jsem zacáloval zbytek prachů, vzal prstýnky a s příslibem, že nám je po svatbě dají do pořadku, odešel. Paní prodavačka mě vyprovodila slovy "Přemýšlím, kde se asi stala chyba." Tak to by mě taky zajímalo. Aspoň, že mi byl, to bylo v danou chvíli asi to potstatný, přecijen by bylo trapný, kdyby mi Verča musela navlíkat prstýnek na malíček.

Svatba byla za námi a já se opět vypravil do zlatnictví. Už po mě ani nechtěli žádný doklad o koupi a bez problémů přijali můj prsten i sdělení, že Verča se rozhodla si ho nechat tak jak je, to asi přijali radši. Problém na mém prstenu byl, že místo tří podelnýh zářezů na něm byly jen dva po stranách (což měl být případ verčinýho prstenu - s kamínky uprostřed ... ale na straně taky nakonec nevypadají špatně). Vypadalo to snadně. Když dokázali udělat dva zářezy, tak prostě přidělají třetí, snadný jak facka řekl by laik a kupodivu i ve zlatnictví byli stejného názoru. Musim se přiznat, že jsem zvažoval nechat si ho tak jak je ale evidentní jednoduchost zákroku mě přesvědčila. Navíc by na mě až do smrti každý den ta chybějící drážka z mého prstu pořvávala, že jsem neschopný pako a že jsem se sebou nechal vyjebat. Drobná komplikace byl nápis na vnitřní straně prstenu jenž bude třebe posunout, což prý bude chvíli trvat. Nu což, počkáme.

Hned druhý den přišla smska ze zlatnictví, ale její tón zněl tak (jestli teda smska může mít nějaký tón, který navíc zníZwinkern, že jsem se, již poučen předchozími nezdary, nijak nezačal radovat. Rýha byla hotova, nicméně skutečně šla přes nápis a to konkrétně přes sedmičku a trochu štrejchla nulu v nápisu "2007". Zavolali mě, že jim jako přišlo, že to jako vypadá, jako že to je čára přes tu sedmičku jak se tak občas sedmička píše a jestli to nechci tak nechat. Ve skutečnosti to vypadalo jako něco fakt nepovedenýho, což jsem jim taky řekl a čemuž se nijak nebránili, protože to tak zkrátka bylo sedmička nesedmička.

Pár dní na to nová smska. Huray, budu mít prsten na svatební cestu. V ideálním světě by tomu tak skutečně bylo. Ten náš zjevně ideální není. Vzal jsem prsten. Drážka byla, nápis byl posunutý, tak jsem odešel z již důvěrně známých prostor zlatnictví s tím, že už to byla má poslední návštěva (to, že na prstenu přibylo pár škrábanců a šmouh už jsem neměl sílu komentovat, tak jsem přesvědčil sám sebe, že bych je za tu dobu na prstenu spáchal taky). A pak, v tramvaji, jsem si prsten pořádně prohlédl. Člověk nemusel bejt zrovna Colombo aby si všiml, že nově přidělaná drážka je užší než ostatní, je šejdrem, krapet zubatá, na jedné straně přečuhuje a je evidentně vybroušená něčím jiným než ty předchozí. Zkrátka vypadá jako bych si jí tam vyřezal sám pilkou na železo a ještě byl pěknej nešika. Odpověď na otázku "Kde se stala chyba?" byla tentokrát jasná: Zlatník co ji přidělával je buď nepečlivej dement nebo to dělal vožralej.

Nabral jsem doma trochu psychických sil hlazením kocoura a vypravil se zpět do zlatnictví jenž již začalo aspirovat na pozici "střed vesmíru, života a všeho". Vyblil jsem na ně co jsem měl na srdci a protože jim naštěstí nechyběla soudnost, odešel jsem opět s papírkem místo prstenu. Teď nás čeká svatební cesta (samozřejmě bez prstenu) a pak dojde k rozuzlení ... alespoň v ideálním světě by tomu tak mělo být. Osobně vidím už jen dvě možnosti: buď se vzdám a skončím na prstě s něčím co bude připomínat kousek odrbaný trubky, jež se povedlo uříznout až na počtvrtý, a nebo skončím v bohnicích s hysterickým záchvatem kdykoli zahlídnu zlatnictví. Možná to byla jen náhoda, nicméně výsledek je, že i přes velmi ochotnou obsluhu nemůžu zlatnictví Topaz v Lidické ulici na Smíchově doporučit a že Verča ode mě asi do smrti nedostane žádný šperk, protože blíž jak na dva metry od výlohy mě už nikdo ke zlatnictví nedostane, znova bych takouvou oběť naší lasce už nemusel přežít ve zdraví.

Komentáře (1) 25. 9. 2007, 20:32
<< Novější články | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | Starší články >>

Původně jsem měl v plánu tyhle svoje stránky nejprv celé dodělat a pak je sem nahrát hotové, nicméně to momentálně dlouhodobě není v mých silách, takže jsem se rohodl ho zprovoznit a dodělávat za pochodu ... času je bohužel méně než nápadů a plánů.

25.04.2013, 14:54

Po letech opět pokus o znovuoživení webu.

09.08.2012, 01:38

Ještě musim dodělat tady ty šipky a trošku doladit ty hodiny, aby nevypadali tak nově :)

27.09.2010, 10:23

Víkendové setkání horoškol v Srbsku - tradičně super

29.03.2010, 14:13

Přidaná hromada obrázků do sekce Art - Grafika

17.03.2010, 19:26

Přidán cestopis z jachtění po Kornatech

14.03.2010, 17:01

Přidán cestopis z Turecka

13.03.2010, 16:16

Rozžívání nového webu

11.03.2010, 09:09

ON THE TOP
062-Ukrajina-1999.jpg

Hoverla (2 061 m)
Top of Ukrajine, 1999