Deník

Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku

Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06

Kurva do čeho sem se to zase navez!!!

Poznatek 1.: Když má letadlo zpoždění a vy už ste odbavený, pustěj vás dojít si pro pivo, ale musíte si zout boty.

Poznatek 2.: Pivo na Moskevském letišti mají celou noc i točený, ale stojí 150 rublů a ještě vám k tomu pouštěj smyčku s kryptofašistickym dokumentem o podmořskym životě.

Poznatek 3.: V Moskvě maj spoustu piva.

Tak od začátku, ale vemu to stručněji než obvykle. Šest magorů se rozhodlo obětovat téměř celou dovolenou plus všechny svý peníze, případně se solidně zadlužit a to proto, aby mohli jet na vejlet - né na příjemnou slunnou dovču do kvalitního hotelu či vymetat bary v karibiku a balit roštěnky na vyhřátých plážích, ale do Ruska na připolární Ural, kde je uplný hovno, kromě desítek kilometrů tajgy plný močálů s hejnama pichuchtivejch bzučících sviní a jakejsi horskej hřeben s horou jménem Šavle, na kterou ještě moc lidí nelezlo a šest magorů si usmyslelo, že je hrozně super nápad na ní vylízt. Takže

Magor č. 1: To je asi ten největší magor, protože ten to vlastně celý spískal a zorganizoval a je za to celý v podstatě zodpovědnej, protože bez něj by se to nekonalo. Takže kdyby se něco posralo, kamenujte jeho. (Tomáš)

Magor č. 2: To je úplně stejnej magor, pač to s M1 vymyslel. Navíc je imunní vůči všemu od komárů přes zimu, vodu, únavu až po drogy všeho druhu, takže se za jakkoli posraný situace tváří jako by jsme byli na čundru na Brdech. (John)

Magor č. 3: Přijde vám normální, aby člověk při přestávce během vyčerpávajícího pochodu v mokrejch hutnejch močáloidních sračkách, s batohem jak almara po babičce, vyrazil podívat se sto padesát tisíc kilometrů dopředu, aby jsme my ostatní věděli, že jdeme dobře? Případně se z různejch důvodů probrodí bažinou či přeplave řeku? Prostě Magor (VH)

Magor č. 4: Na to abyste ze sebe chrlili co chvíli hlášky či úsloví typu "mrdat ježky" , "srát hovna nahoru" a podobně, a měli jich snad neomezenou zásobu pro každou příležitost...na to musí bejt člověk magor. (Jací)

Magor č. 5: No ten původní byl půl roku v Americe, tak už by to nezvládl. Takže se volilo, kdo ho nahradí, a já jsem hrozně rád, že to byl zrovna on. Lepšího magora pro tuto akci není. (Řepu)

Magor č. 6: To jsem já. Na tuhle akci nemam. Ani prachy, ale hlavně ani fyzičku, natož lezecké či jiné schopnosti a přesto tu jsem. To jsem asi fakt magor. (Michal)

Odlet jsme zvládli - přišli včas, měli letenky, za lehce přetížené batohy neplatili a s přáteli se rozloučili. Odbavení proběhlo v poho = nic nám nezabavili, dokonce ani plastovou kudlu na medvědy, jenžto jsme dostali jako dárek na cestu. M5 (Řepu) z toho měl nelíčenou radost, když ji tasil za zády celníků.

Let měl kvůli počasí zpoždění, tak jsme popíjeli pivko. Jen já a Ondra jsme si nechali zabalit batoh do fólie. Jedině my dva jsme totiž někdy pracovali na letišti u zavazadel. Letadlo byl starý ruský Tupoljev společnosti Aeroflot. Většina z nás ještě neletěla nebo dávno, tak to byl docela zážitek. Bál sem se, že když to je ten levnej let, nedostanem občerstvení, ale hned po dosažení letové hladiny se roznášelo pití, a když se v uličce objevily plastové krabičky se sváčou, rozzářili se nám s M3 (VHčkem) očíčka a synchronně vyklopili stolky.

Pohled shora na noční osvětlenou Moskvu byl impozantní. Noc jsme strávili na letišti Šeremetěvo popíjením pár (doslova) piv za 150 rublů za projekce nekonečné smyčky s přírodovědnym dokumentem s "latimérií podivnou."

A ráno autobusem na metro, v raní špičce - zjistil jsem, že pražský Anděl po ránu je poklidná stanice, kde není moc lidí, nikdo nikam nespěchá, metro je malé a má dloooouhé intervaly. Zkrátka byl tu fofr. Den v Moskvě jsme strávili popíjením pivka, baštěním pirohů, vyzvednutím lístků na vlak, spaním v fakt zabordelenym parku a nakupováním zásob. A pak tradá na vlak na den a půl dlouhou vyjížďku.

Pozn.1: Doteď mě hřeje vzpomínka na rozsvícená očka a šťastný úsměv mladé hezké servírky v restošce, kde jsme na zahrádce strávili nějakou tu hodinu pospáváním a posrkáváním pár piv a čajů, poté co rozevřela desky s účtem a penězi. Byla z nás celá nervózní, pač nám moc nerozuměla a my se víc než konzumaci věnovali odbíhání ke stánku s pirohama či spánku. A tak jsme jí nechali tak tučné dýško, že mě její štěstí těší doteď.

Pozn. 2: Ruskému hlídači na vstupu do letiště přijdou ke kontrolnímu rámu dva češi, co tu brouzdáním krátí čekání na ráno. Jeden má přes rameno obal na kameru. Rutinně, jako již několikrát za svou noční službu, otevře víko, aby kameru zkontroloval. A hrkne v něm. Většinu výplně tvoří jakési zařízení, z něhož vede modrý a červený drát s označením plus a mínus. Opatrně uchopí a vytahuje konstrukci osmi baterií pospojovaných k sobě. V Rusku jsou asi zvyklí na vše, ale vynálezy starého Báči zkrátka zaujmou každého.

Pozn. 3: Některé stanice spletitého Moskevského metra vypadají jak krapet zašlé zámecké síně s typickými artefakty sovětského svazu. A paní z repráčků vás co chvíli vybízí, abyste pouštěli sednout invalidy a staříky.