Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006
Two rest days
Tak po včerejším zápřahu (od půl desátý ráno do dvou do rána v akci) bylo úplně jasný, že musí následovat odpočinek. Naše tábořiště se ukázalo jako naprosto vychytaný. Z nějakýho důvodu je tu daleko míň komárů než všude kolem. Možná tudy trochu více proudí vítr, nebo je to tou tekoucí vodou. Těžko říct, každopádně se tu dalo většinu dne vegetit i bez moskytiéry. Ráno jsem uvítal sprchou a bylo mi krásně. S Jacím jsme se, co se týče jídla, rozdělili na "vařiče" a "myče". Já byl samozřejmě "vařič", protože Jací sám prohlásil, že není mástr of dřívkáč a mě obsluha tohoto zařízení náramně bavila. Až budu v Praze, rozhodně si ho musím pořídit.
Stran mariáše má Jací, kromě toho, že je fakt dobrej mariášník, neuvěřitelný štěstí. Vždycky dostal z prvního rozdání do ruky dvě sedmy. Nejdřív obyč, další den v lepších a dneska dokonce "Sen záložního důstojníka"!! Z prvního rozdání! Klikař jeden. Zato já jsem dnes hrál na prd. Sice v plusu, ale vůbec jsem se nemohl soustředit. Když jsem udělal druhej renonc, usoudil jsem, že jsem myšlenkami jinde a šel z křemene, co jsem včera cestou našel, vyrábět Verče šperk. Nakonec jsem se vypravil ještě na malou procházku pro další kamínky. Obloha byla bez mráčku, slunce pražilo a přesto nebyl nějakej hroznej hic. Léto v těchhle severních krajích má něco do sebe, kor tady v horách… Asi hodinu jsem jen tak seděl na takovém měkkém mechovém (ale suchém) pahorku s mladým, sotva dvoumetrovým pučícím modřínem, a jen se díval a nasával všechnu tu okolní krásu. Kvete tu spoustu kytek, přitom kousek od vás je sněhové pole končící v modrém plesu. Na obzoru jsou tmavě zelené lesy a světlé louky a slatiny oddělené od zářivě modré oblohy pásem tmavých skal s bílými cákanci tajícího sněhu. Lehký svěží vánek mi povlával s vlasy a čeřil hladinu. Tak akorát, aby člověku nebylo horko, ani zima.
Kam oko dohlédne, žádný baráky, dráty, silnice…nic, jen vy, hory, příroda a čerstvém příjemném vzduch. Když se slunce sklání nad nádhernou strmou ostrou Šavlí, třpytí se v peřejkách zurčícího potoka až oči přecházejí. Jak se slunce dál sklání, mizí za vrcholkem Dračího zubu, na kterém jsme včera seděli. Všechno najednou ňák dává smysl. Nevim, jestli to tak vnímaj i ostatní, spíš ne. Možná John. Viděl jsem ho, jak taky sedí jen tak na šutru kousek od tábora, ale nevim, třeba jen řešil nějaký svý věci.
Většina kluků je asi trochu zklamaná, protože sem přijeli hlavně lízt a nenašli tu to, co hledali. Já nevim, co jsem sem přijel hledat, ale mám pocit, že jsem našel přesně to, co jsem najít potřeboval. Díky Tome, žes' to zorganizoval a díky všem, že se to díky vám uskutečnilo a že tu mohu být.
Když si představim, že jedu ve vedru ztahaném z práce v nacpaný tramvaji, kde jsou všichni ztahaný z práce a všichni se potí, vzduch se nedá kejchat a všude ty hrozný městský zvuky a hluk a shon a k tomu plná hlava úplně zbytečnejch starostí…zaklepal jsem hlavou a nasál ten krásnej vzduch. Je to tady, jak kdyby se člověk dostal do pravěku, do počátku života, kdy ještě neexistovalo lidstvo.
Většinou se cítim dobře skoro všude, ať mezi lidma, nebo úplně sám zabořeném do matrixu svýho kompu, ale teď je doba, kdy jsem potřeboval přesně tohle. Podlesní dobou jsem byl skoro pořád v nějaký práci nebo u kompu, na víkendy jsem moc ven nejezdil, protože jsem se učil nebo prozměnu procoval na kompu. Bezstarostnost tohohle místa mi připomněla starý vandry a dobu, kdy jsem byl někde pryč každou volnou chvíli.
Nevím, jestli někdo pochopí to, co jsem napsal a jak to cejtim, a je to jedno. Mně tohle místo dalo hrozně moc a moje duše se zde naplnila neuvěřitelným klidem a pohodou.
Pozn.: To, že jsme mohli na Dračí zub vylézt a vrátit se až ve dvě v noci, šlo jen díky polárnímu dni. Jinak bysme to buď nedolezli a nebo solidně zatmili.
Pozn.: Když jsem potom včerejším komáro hovadskym pekle ráno pral v potoce ponožky, jen tak jsem máchl rukou po megahovadu. Když jsem viděl, že rána nepadla vedle a hovadí odplouvá břichem vzhůru v chladné vodě, něco ve mně se zasmálo tak upřímně, radostně, čistě a bezelstně a hlavně, tak nahlas, až tomu dobrákovi ve mně přejel mráz po zádech.
Pozn.: I když všichni tady pořád sníme o jídle a nadáváme na bažiny, tak kdybych mohl teď lusknutím prstů udělat, aby sem vedla příjemná turistická cesta a byl tu stánek s pivem a občerstvením, neluskl bych…tim by totiž tohle místo a celá tahle cesta ztratila veškerém smysl.
Pozn.: Asi sem se tu moc rozesnil, ale tak to zkrátka bylo a tak se to událo. V příštích kapitolách už budu realističtější, snad.
