Deník

Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku

Den 15. - Pátek 14.7. 2006

Dva výlety

Dnešní den jsem podnikl dva výlety do okolí. Tomáš, Ondra, Jací a VHčko vyrážejí na lezení. Zkusí vylézt jeden pilíř na horu vlevo od Šavle, naproti Dračímu zubu. John a já zůstáváme. Ani jednoho lezení v těhle podmínkách (komáři a špatnej stav skály) nějak netáhne, John má navíc ještě ne úplně zhojený paty.

Výlet 1: Jak si pozorný čtenář jistě všiml, odhodil jsem cestou na Dračí zub svou hůl a jistě mu také neuniklo, že jsme se odtamtud nevraceli stejnou cestou, tudíž hůl leží stále v trávě na úpatí štítu těsně před začátkem lezecké části.

Řeknete si "hůl", vždyť si může pořídit novou, klacků je v lese spousta. Jenže tohle nebyla obyčejná hůl. Když jsem ji našel na jednom tábořišti, kde sloužila jako tyč na kotlík, připadala mi taková pokroucená, hrubá, velká, a myslel jsem, že ji při nejbližší příležitosti vyhodim, ale jak čas a prodírání bažinami ubíhalo, zjistil jsem nesporné výhody její vlnovkové pokroucenosti a sice, vždycky ji můžete chytit tak, aby vám sedla do ruky v tom správném úhlu, ať jdete do kopce či z kopce. Její délka se ukázala býti taky výhodou a to při prodírání se houštinami. Mohli jste s ní odklánět větve a porost, aniž byste ji museli příliš zvedat do výšky. A její hrubost? Cha! Pár tahů Victorinoxem a místo hrubé kůry padla mi do ruky krásně hladká a odlehčená hůl.

Ale to všechno by bylo málo. To nejdůležitější je citové pouto, které se mezi vámi a vaší holí během takového strastiplného pochodu, jako byl ten náš, vytvoří. To ona je tak, kdo prozkoumává hloubku bahna před vámi, to ona vás podpírá, když unaveni balancujete po kmenech či kamenech, to ona vám vždy pomáhá zvednout se s těžkým batohem na zádech. Zkrátka ona s vámi prožívá celou strastiplnou cestu a je stále ve vaší ruce. Teď už je snad jasné, že jsem ji tam nemohl jen tak nechat.

Opět cesta po moréně, krásně se roztékajícího Hofmanova ledovce, pod vymetenou modrou oblohou a pražícím sluncem. Když jsem se blížil k takovému malinkatému vodopádku, prýštícímu po skále mezi mladými, svěže zelenými kapradinami, uslyšel jsem na hlavou jakoby ptačí chechot. Odtrhl jsem tedy oči od, ve slunci se třpytících, vodních pramínků, jež měly už už uhasit mou žízeň, a zvedl svůj pohled k obloze. A tam, mezi paprsky slunce, ani ne moc vysoko nad mou hlavou, dravec, snad orel. Mám ho na fotce, tak to zkusím zjistit, co to bylo. Škoda, že jsem měl jen kapesní Digital a ne foťák s pořádným zoomem. Kroužil nade mnou a evidentně zkoumal, co jsem zač (s tou kulatou maskáčovou moskytiérou na hlavě jsem musel ze shora vypadat fakt divně). Několikrát nade mnou zakroužil a pak odletěl směrem k místu, kde lezou kluci. Jak sem tam seděl v kapradí (mimochodem vonělo jak salát a měl jsem co dělat, abych se do něj nepustil) a šumícího vodopádku a pozoroval elegantní let toho dravce, vybavil se mi úryvek z řeči indiánského náčelníka Seattlea k prezidentu Spojených států amerických "Jak od nás můžete koupit letní vánek, šelest trávy, třpytící se krůpěje vody a let oral na obloze…" Zkrátka, jsou věci, který se koupit nedaj.

No, nebudu to zdržovat, vysápal jsem se nahoru kolem pramene, chvíli po šutrech vzhůru a tam na trávě, přesně, kde jsem ji nechal, ležela má hůl. Už jsem ji zas držel v ruce. Už jsem byl zase Krakonoš, co překračuje hory. Už jsem byl zase Gandalf, co projde celou zem tam a zpět. Už jsem byl zase japonský samuraj, co zatočí hodí a vše kolem pokosí. Má hůl. Návrat s ní do base kempu už byla hračka.

Pozn.: Sem už chtěl bejt realistickém, co? No tak snad příště. Asi bych měl nechat psát cynika, ale to příde… až budem zase v bažinách.

Ještě třeba přepsat

Obsah