Deník

Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku

Den 16. - Sobota 15.7. 2006

Back to srub

Ráno bylo vedro. Sklidili jsme tábor a během pálení odpadků jsem si naimpregnoval boty. Byly tak vyhřátý, že mazadlo GWAX doslova pily a to je dobře.

Vzali jsme to víc podél hor a nesestoupili hned k řece. Krajina byla nádherná, komárů tu bylo míň, ale bylo horko a hlavně jsme šli hodně po šutrech (tak jsem se těšil, že ten hřebínek cestou z kempu byly poslední kameny, po kterých půjdeme), což v kombinaci s těžkým báglem byla smrtelná rána pro příčnou klenbu na pravé noze. Ještě hůř byl na tom Jací se Švejka zničenejma achilovkami a vůbec asi celejma nohama. Když jsme sešli k řece, cesta už byla dobrá a po posledních horkých dnech i relativně suchá, ale když nemáte nohy v cajku, tak se vám prostě dobře nejde. Navíc se přidala bolest zad. Jako bych měl na šíji na jednom obratli žhavej uhlík. Občas se mi to stává, když jdu dlouho s batohem, asi ňákej skřípej nerv či co.

Když jsme byli asi v polovině, kousek od odbočky do sedla, potkali jsme čtyři mladý Belgičany. Jsou tu na treku a jsou směr jedno místo, odkud a kam vozí turisty autem. Prohodili jsme s nimi pár slov a pokračovali dál.

Po projití sedla už bylo všechno optimističtější. Tělo sice už úpělo, ale jak člověk scházel z hor, vidina srubu a odpočinku byla čím dál reálnější. Cestou jsme ještě potkali mladého ruského rybáře, který také přestává ve srubu a na "noc" jde rybařit do řeky v horách, té, podél které jsme šli. Už nám o něm řekli Belgové a měli pravdu v tom, že je velmi friendly. A měl s sebou psíka.

Poslední pauza a poslední, už jen kilometr a půl dlouhý, úsek.Už jsem mezi stromy zahlédl srub, už se blížím k potoku, kde jsem se před týdnem koupal, už jen projít pěšinkou mezi, do pasu vysokou, travou (připomnělo mi to scénu z Gladiátora, kdy Maximus umírá a vrací se lánem domů) a jsem ve srubu. V našem krásném, útulném, dřevěném srubu. Jako by se člověk vrátil domů.

Chvíli jsme jen seděli a cpali se suchary s hořčicí, co tu zbyla po předchozích poutnících. Pak se šli pomalu přezout z mokrých bot, uvařit jídlo, připojit MP3plejer na repráček a strčit do plechovky, čímž vznikla solidní reprobednička. Pak jsme se pomalu natáhli na dřevěné postele.

Přes den bylo asi třicet stupňů, takže bylo ve srubu dost horko, navíc nám nejspíš Belgové vypálili naše zelené, protikomáří spirálky, co jsme dostali od Saši a nechali si je tu, takže tu bzučeli i komáři. Celou noc jsem nezabral, až na chvíli k ránu. Jak jsem nemoh' spát, tak jsem aspoň napsal báseň.

Obsah