Deník

Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku

Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006

Konečně správná dovolená, aneb tři dny odpočinku, jedení a nicnedělání.

Trochu jsme změnili plány. A sice, že se vrátíme do civilizace o dva dny dříve, než by bylo nutné kvůli vlaku. Tím vznikla jedna příjemnost: jídlo, za ty dva ušetřené dny, můžeme zbaštit. Všechny tři dny probíhaly v podobném duchu. Jídlo se podávalo ne dvakrát, ale čtyřikrát denně. V mém případě ráno kaše (musim říct, že se ve vaření kaše stále lepšim, hlavně díky různým přísadovým bonusům), jedno jídlo k obědu, polévka (někdy i dvě) a RealMeal k večeř, plus něco sladkého přes den.

Kromě jídla probíhala i regenerace zničených částí těl, většinou různými mastmi. Třetí den mě přestala bolet příčná klenba na pravé noze, huray. Nejhůř je na tom Jací. Tomu natekly obě nohy tak hustě, že nemá vidět kotníky.

Zkrátka a dobře, snažili jsme se naše těla před pochodem bažinami restartovat do defaultního stavu. V safe modu už pracovaly až moc dlouho. A musim říct, že se to celkem povedlo. Teď je třetí den a cejtim se vcelku normálně (píšu ve stanu při baterce a zítra vyrážíme). Žaludek se roztáhl na normální velikost, klouby už ani nebolí, všechny MPtrojky už máme oposlouchaný a společenské hry (mariáš, osadníci, bang) už nás přestávají bavit. Zkrátka, akorát čas vyrazit, nebo se už začneme regulerně nudit.

I když dny ve srubu byly velmi podobné, přesto bych u každého něco vypíchl.

Den 1. Od Anatolije (toho rybáře, co se dnes vrátil z rybolovu) jsme vyhandlovali čtyři slušně velké ryby. John s Tomem se ujali přípravy. Já, ač už mě u toho nebylo potřeba, jsem celý proces (kromě kořenění, to jsem prošvih): nandavání ryb na tyč, obalování alobalem, pečení, rozbalení a kostění; nadšeně sledoval, jak jsem se těšil. No byla to naprostá pochoutka. Každý to hodnotil slovy, že by si kluci měli zřídit restauraci. Ještě teď se oblizuju, když si na to vzpomenu.

S Tomem jsme šli spát do stanu, bylo to pohodlnější, hlavně kvůli komárům. Časem se přidal i John s Jacím. Ondra místo spacáku spal schován pod mým pončem.

Den 2. Trochu jsem zdokonalil propojení konektorů z repráčkem. Za tímto účelem jsem nejprve z režné nitě a zbytku vosku znovu vytvořil svíčku a s její pomocí a kusu drátu improvizovanou pájku. Za zdroj materiálu posloužilo staré rádio.

Když jsem pak večer při zapálené svíčce dopisoval deník, připadal jsem si jak Lenin z obrázku z jedné místní knížky (Historie KPSS, podobných titulů je tu spousta a slouží buď na podpal a nebo pod hlavu). U obrázku byl popisek: "Lenin pracující ve své pracovně" nebo tak něco.

Den 3. Ráno jsem se vzbudil dřív než ostatní. Bylo hezky a nebyli moc komáři, tak jsem dal opět koupel v potoce. Lábuž. Včera odešel Anatólii a zůstalo po něm máslo (teda ono tu prej bylo už předtím). Všichni jsme se shodli, že mu nic není a tak hned lžíce putovala do kaše. K tomu trocha skořice od Honzů, trocha cukru a samozřejmě rozinky a opět po delší švestkové éře zase meruňky - a vzniklo něco tak dobrýho, jak po ránu ještě nikdy. Mňam.

Anatólii nám nechal tři papírové krabičky ruských bezfiltrovek. Když tak vegetáře ve srubu pod Uralem na dřevěné lavici, popíjíte čaj z plecháčku, posloucháte příjemnou hudbu z improvizovaného repráčku nebo mastíte karty, tak i když jste nekuřák, jako já, prostě neodoláte. K tomuhle pár tahů z cigarety bez filtru prostě patří. Chuť tabáku a proužek dýmu byl přesně ten poslední dílek, který doplnil mozaiku s názvem "Dokonalá dovolená".

Pozn.: Dnes jsem v Bangu zvítězil coby renegát. S plným počtem životů a na ruce mi zbyl Saloon a dvě piva, jak na oslavu. Jó, vyhrát takhle triumfálně, coby renegát, to vždy potěší.

Pozn.: Dneska proběhlo čtvrté a předposlední satelitní spojení s naší spojkou pro distribuci informací v Praze (neboli Tomáš zavolal mámě, a ta rozešle maily, že jsme v poho). Taky jsme se rozhodli, že si každý zavolá komu chce. Protože je úterý asi deset = v Praze osm, tak jsem samozřejmě Verču zastihl na Vojákovi a s ní i skoro celý zbytek partičky. "Parchanti, seděj vedle lednice plný žrádla, chlastaj pivo a určitě si toho vůbec nevážej." Zhodnotili jsme s Honzou shodně.

Stále prší a je bouřka. Vlastně tak nějak dost propršely celý ty tři dny ve srubu. Snad se to zítra zlepší.

Když byste se dnes večer rozhlídli po srubu, vypadalo to, jak příprava na bitvu: někdo pečlivě krémoval boty, někdo navlíkal do bot tkaničky, jiný si zašíval návleky, další moskytiéru… ještě si dělat pod oči válečné pomalování tu chybělo.

Tak doufám, že to zítra nebude bitva s bouřkou v bažinách, ale spíš procházka slunnými blaty. Dojít někam úplně prochcaný a nemoct ani posedět a usušit se u ohně a ráno zase v mokrym pokračovat dál, do ještě víc rozvodněných močálů, to by teprv asi bylo peklo.

No nic, jdu spát, ať jsem na zítřejší pochod fit. Už se těším na snídani - zbylo totiž ještě trochu másla i skořice.

Obsah