Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 20. - Středa 19.7. 2006
Tour de swamp I.
Ráno byl plech. Až trochu moc plech, na náš pochod. Tak jsme naposled v baráčku posnídali, postupně pobalili, spálili odpadky a vyrazili. Bylo vedro a pot z nás lil, ale přesto po třech dnech dobíjení energie jsme vyrazili opět jak rakety. První úsek byl navíc po vcelku dobré cestě.
Na první pauze jsem dal kus kokošky. Byla krapet rozteklá, tak jsem jí dopřál chladivou koupel v louži pod podlým stromem. Druhý úsek už se to začlo srát. Padlý stromy, bahnité louže, močály. Po posledních deštích bylo na cestě daleko víc vody než předtím.
A třetí úsek už byl naprosto ukrutném hegeš. "Do píči!", zařval si pěkně od plic Tomáš, sápající se z bahna (ráno si pomocí igelitu a tejpy udělal pod návlek specielní izolaci až pod kolena). Podíval se na mě: "Nad koleno!". Tak to nasere. Samozřejmě Jací podobně nadává pořád, ale to už nikdo nevnímá. Obávám se, že až se mu doopravdy něco stane, nikdo mu nepůjde na pomoc, protože už to každém přejde s tim, že zas jen nadává.
Celou cestu jsme to valili za naprostýho sanšajningu, ale pořád bylo opodál slyšet hřmění. Na třetí pauze se zvedl vítr a slunce zakryly černý mraky. Nechali jsme pauzu pauzou a chvatně vyrazili dál. Asi za dva kilometry je totiž tábořiště, kde jsme cestou sem spali a kde můžem postavit stany a bouřku přečkat. A tak se také stalo. Nakonec jsme se rozhodli zůstat přes noc. Původní plán byl, to dneska dotáhnout ještě asi o sedm kilometrů dál, kde jsme měli v džípě uložený tábořiště, a zítra jít jen kratší úsek ke srubu "Kučnik". Ale problém by byl s vodou. Tohle je totiž poslední tábořiště s potokem, pak až onen Kučnik. Navíc, když už jsme tak leželi v postavených stanech… zítra to holt bude pořádnnej pochoďák, do Kučniku totiž musíme dojít stůj co stůj.
Když přešla bouřka, šlo zase vše klasicky: vaření, oheň, sušení… Tomáš dal svůj poslední zbytek dýmkového tabáku, tak si kluci vychutnali jednu z posledních cigaret. Jací právě dojedl jednu ze dvou polívek, které jsem mu věnoval a teď jde dobalit zbytky toho tabáku a pak si bude číst Pána prstenů (v angl.). Společenstov již opustilo roklinku a Sauron jim zkazil počasí… jak příhodné.
Udělali jsme s Tomášem čenž RealMealu. Protože zjistil, že mu, ač těstoviny normálně nemusí, hrozně chutná Vegetar pasta a já jí zas moc nemusim, protože je trochu ostřejší, než by na můj vkus být musela, vyměnil jsem mu velkou Veg.pastu a kousek čokolády (doufám, že během zítřejšího druhého pochodu nebudu litovat) za dvě malé Chilli, které zase chutnají mě a kupodivu nejsou ostré vůbec. No a díky tomu jsem Jacímu přenechal tu polévku, na které si právě teď pochutnal. Však ono to nakonec s tim jídlem ňák vyjde, abychom byli všichni spokojeni.
Během toho pařáku jsem si přivodil drobný úžeh a krapet mě bolí hlava. I když ibalgin, ta kouzelná růžová pilulka, už začíná konat svou práci. Ještě mám v hlavě pár myšlenek, které chci napsat, ale ty ještě počkají. Radši půjdu spát a snad se z toho úžehu do rána vyležim. Doufejme, že bude lepší počasí. Nejlépe ani horko ani déšť, jako cestou sem. Chvílema mám pocit, že prší, ale to jsou jen hejna komárů meloucí se mezi moskytiérou stanu a tropikem Tak brou.
Pozn.: Večer, když byli zrovna všichni zalezlí, zase jsem si poseděl sám u ohně, vařil si večeři, sušil věci (včetně čerstvě vypraných trenek) - stejně jako ten večer, co jsem měl narozeniny. Jako bych nikdy neodešel. Úplnou samotu nevyhledávám, i když vlastně taky občas, ale rád si užívám, když např. vstanu dřív než ostatní a v klidu si řešim svoje věci a nebo jako teď. Člověk je s lidma a přesto sám.
Pozn.: "A krvavě rudí červi hodovali na mé paži." - tahle scéna ze Sandmana se mi vybavila snad vždycky, když jsem zrovna nehejbal rukou (např. při natáčení, nabírání vody atd.) a komáři si na ní nabodávali póry a sáli mi krev.
