Deník

Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku

Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006

Tour de swamp II.

Je jedenáct hodin a už dvě hodiny prší a nevypadá to, že by chtělo přestat. Asi nám nezbývá nic jiného, než jít v dešti. Ztratit den si už nemůžeme dovolit. Teď asi teprv poznáme, zač jsou toho bažiny. No nic, jdu do deště vařit snídani.

Aspoň netahnu zbytečně pončo. Ondra z něj zbudoval přístřešek, pod kterým jsme poseděli u ranního čaje (Ondra se s pončem velmi spřátelil, spal pod ním ve srubu). Tajga na nás nakonec byla milosrdná. Během balení už jen mrholilo a když jsme vyráželi, už de facto nepršelo. Déšť se na cestě dost výrazně podepsal. Tráva byla mokrá, zem nachcaná jak houba a všude alespoň po kotníky vody. Už na druhém úseku (dnes jsme šli asi 16km) to Tomášovi podklouzlo po kládě a říznul sebou do vody, teda spíš do bláta. To muselo kurevsky, ale kurevsky nasrat a vůbec sem mu to nezáviděl… jít celej den promočeném, navíc je docela kosa, brrr. Ještě mě po včerejšku krapet bolela hlava, ale šlapalo se mi dobře, co dobře, letěl jsem jak raketa. /jsou asi tři ráno, sedíme s Johnem, Jacím a Tomem u stolu ve vyhřátém Kučniku (Ondra a VH už spí), popíjíme kávu a posíláme si cigaretku, jsme v suchu a je zase pohodička…ale k tomu dojdeme/

Celej den byla obloha zakrytá jednolitou šedí, bylo sychravo a pochmurno. Asi mám v sobě z upíra víc, než jen zuby, protože se mi šlo v tomhle počasí dobře jako nikdy a sluníčko mi opravdu nedělá dobře. Většinu cesty jsem šel jako bych měl odpojen mozek od těla. Zatímco tělo šlapalo močálem, v hlavě se odehrávaly příběhy na téma "Skvělá budoucnost a neuvěřitelná dobrodružství Michala Platkeviče."

Zato Jací už mlel z posledního. Jeho achilovky nu dělaj z každého kroku peklo. Taky Tomáš nečekaně fyzicky odpadl, možná tím promočením, většinou chodí v první trojce a teď dochází někdy až pět minut po nás, těsně před živou mrtvolou Jacím. Protože už do sebe cpe ixtou pilulku hroznového cukru, přestože už asi před třemi úseky ujídal nad plán, rozhodl jsem se rozdělit se s oběma o zbytek čokolády… akorát tři dílky, to se hodí, jeden bude pro mě. Normálně bych se snažil dostat do sebe cokoliv, co dodá trocha kilojoulů a navíc čokoláda je teď už jedna z věcí, o které každém sní a závidí mi mou ušetřenou tabulku, ale dnes já skutčně nejsem ten, komu energie schází a kdo ji potřebuje a navíc takovej malej dobrej skutek mě psychicky dobije stejně, jak dva dílky čokošky fyzicky.

Pochmurno, chladno a bezdeštivo nakonec vydrželo celou cestu a když se konečně před námi objevil srub Kučnik, každý si radostí výskl. Bylo v něm uklizeno a vypadal ještě líp, než ten předchozí. Pohladil jsem a snad každý se mu alespoň v duchu omluvil, že jsme jím cestou tam tak pohrdali (ale on v něm byl předtím opravdu bordel a tuna komárů). Teď byl pro nás spásou. U stropu visel pytel sucharů, vloček a tři pytlíky boršče, co tu nechal Saša v říjnu. Na okně navíc byla plná krabička bezfiltrovejch Prim s nápisem "For czech, Santa Klaus." Anatólii je fakt borec! Bylo mu úplně jasný, že ty tři krabičky, co klukům nechal ve srubu pod Šavlí, už budou dávno spálený, tak nám tu nechal dárek. Asi nejvíc v extázi z toho výčtu kladů byl Tomáš s Jacím, ten jen tak seděl na posteli a vychutnával si srub a cígo. My ostatní už jsme fungovali. Ondra tradičně s kanystrama pro vodu, John zátop v kamnech, já s VH dříví. Než bys řekl "Šavle", byla ze srubu jedna velká sušárna. A že bylo co sušit, někteří měli mokro i v batohu. Mě se to naštěstí vyhlo, protože sem si batoh stavěl vždycky na kládu a ani sem sebou neříz do vody. Jo, když máte energii, jde všechno super. Dali jsme boršč s přidanym kozákem, jenž cestou našel Jací (asi jeho jediná radost na strastiplné cestě). A pak ještě RM. Já konkrétně kuře na kari, který bylo naprosto dokonalý a nějakym zvláštnim řízením osudu jsem ho měl jenom já. Když se daří, tak se daří, jen se bojim, jestli mi ta moje klika jednou dojde.

Zatopili jsme tak, že jsme před spanim radši ještě vyvětrali. A na závěr Jací uvařil kávu, které jsme tu zbyteček našli a k tomu (opět jsem neodolal, jako ten den ve srubu pod Šavlí) jsme si poslali dvě cigaretky. Seděli jsme při svíčce u dřevěného stolu dva a dva naproti sobě a každá dvojice si spolu vyměňovala jeden plecháček kafe a bezfiltrovku. Scéna jak vystřižená z filmu "Kafe a cigára".

Jsou čtyři ráno a právě začalo pršet. Snad bude zítra líp. Jdu spát.

Obsah