Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 23. - Sobota 22.7. 2006
Tour de swamp IV.
Ráno (teda ráno - oznámili mi, že jsou už dvě odpoledne) jsme udělali opět velmi, ale velmi výtečnou kaši. Ušetřil jsem totiž ze včera trochu meruněk a dnes jsme k tomu najeli na švestky, plus samozřejmě rozinky a spousta cukru, kterým jsme celou cestu šetřili a opět od Honzů krapet skořice jako třešničku na dortu. Navíc téměř dvojitá porce vloček, díky včerejší vločkové injekce z Kučniku. No pochoutka - budu si to dělat i doma, MŇAM. Dosušili jsme věci a vyrazili opět kolem pátý.
Začalo to takovým přechodem potoka po padlých břízkách. Žádný velký drama, akorát ta představa, vyráchat se hned na začátku a navíc v takový zimě… Dnešní (taktéž krátké, nemá smysl se někam honit, jsme na dovolený, ne na útěku) etapa vedla přes obrovské slatě. No už jsme trochu odvykli chůzi po velkých vodních postelích. Na druhou stranu už jsme natolik přivykli, že už mi ňákou dobu nepřijde, že jdeme močálama a neustále kličkujeme mezi loužema, nebo čvachtáme blátem či nacucanou rašelinou. Každopádně cesta už byla lepší než předchozí úseky a horší už nebude.
Přesně podle plánu jsme došli na břeh řeky a zakempili a zase jako dycky. Zítra už dojdem do Araňecu. Tím, jak už to tak člověk zná a podle GPSky přesně víme, kolik nám zbývá kilometrů a kdy dojdem na místo, kde jsme tábořili nebo odpočívali (máme je pojmenované názvy typu: koleno, mezimoč, cestička, tábor II….) je to už vlastně jen takový pohodový výlet. Teda až na Jacího. Pro něj je to díky achilovkám spíš pohodové peklo. Když tak sedíme u ohýnku, baštíme RM nebo popíjíme čaj, kluci si posílaj cigárko, který Jací v noci (málem mu umrzly prsty) ubalil už z předchozích nedopalků, okolo les a za zády nám bublá říčka, tak, i když už všichni mluví o Pečoře a hotýlku a básníme o tom, co všechno dobrýho si koupíme k jídlu, má chuť si to tu ještě o chvíli prodloužit. Samozřejmě, že se těšim na teplo, sucho, sprchu a jídlo, ale toho si budu užívat pak už pořád, ale takovýdle posezení u ohýnku, když navíc člověk ví, že už nikam moc nemusí, že už je jen pár kilometrů od Araňce, to mi prostě bude chybět. Nejradši bych zítra sehnal v Araňci něco k jídlu (chleba, máslo, sýr, mlíko) a šel ještě na ty dva volné dny tábořit do lesa. Ale to se nestane, protože tenhle můj pocit nikdo nesdílí. Ale co, aspoň to v Pečoře pěkně roztočíme - hotýlek (snad nějakej seženem), obchod, pivo, jídlo, cukrárna!!! Vlastně na to se těšim taky. Já asi holt budu spokojenej, ať budem kdekoliv…a to je přece super.
