Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 24. - Neděle 23.7. 2006
Tour de swamp V.
Abysme dneska došli včas do Araňce a mohli vyhandlovat něco k jídlu, nařídil VHčko na desátou budíka. Páč jsem si rovnou sbalil, mám teď chvíli čas, než si sbalí ostatní, na psaní.
Dnešek bude zajímavej, sice je to poslední, asi desetikilometrovej úsek a de facto bez bažin, ale! Hned u kempu je řeka, kterou musíme probrodit = bosí, protože po těch deštích stoupla voda, pak nás cestou čeká přechod močálové říčky, kde doufáme zůstal náš improvizovaný mostík a jako závěrečná tečka bude přechod asi šedesátimetrové slatě po povrchu rašeliny, kde jsme se minule probořívali až po trenky. A do toho je pěkná kosa. Tak nám držte palce, ozvu se, až bude po všem.
Jsem krásně přecpaném a je to super. Takže, říčku jsme brodli naprosto bez problémů a cesta byla celkem v poho. Navíc se začli objevovat častěji kozáci (jako houby, neé týpci se šavlemi v kulichách) čímž pro mě výprava dostala nový rozměr. Opustil jsem svět metrixu mého mozku a začal pohledem lovit kozáky. Dostal jsem čtyři. Málem pět, protože ještě, než jsem cokoliv našel, objevil VHčko jednoho nádherného kozáka uprostřed cesty, tak posla Ondrovi, ať ho tam nechá, aby mi jako udělali radost, že jsem ho našel. Ondra to poslal Tomovi. Jenže pak šel ještě John a tomu to už nikdo neposlal, takže ho sbalil. K houbám přibyly ještě borůvky, které za ty tři týdny dozrály a už jsem si připadal, jak na vejletě na brdech.
Improvizovaný mostek tam byl. A ta bažina! Ani jsme se nezastavili a zkusmo do ní nastoupili a šupky dupky až jsme byli na druhý straně. Zkrátka se nám nechtělo svlíkat a ňák to řešit. Buď se močál mezitím trochu změnil a nebo už jsme prostě profesionální bažináči a víme, kam šlápnout, pod kterejma travinami je to pevnější a navíc noha v botě má daleko lepší nosnou plochu než naboso.
Když jsme dorazili na místo, kde jsme tábořili přesně před třemi týdny, vydal se Tomáš s VHčkem do asi kilák vzdáleného Arabce pro něco k jídlu. Doufali jsme alespoň ve chleba, máslo a mlíko.
Když se objevili, byli jsme všichni zvědaví a natěšení, jak haranti na Ježíška. A pak to začlo: mlíko - čerstvě pro nás nadojený, chleby, máslo…plas…kilo vaflí, perníčky, tři čokolády, salám a jako zlatý hřeb šest masových konzerv a navrch doulitrovaka piva, jo a málem bych zapomněl - dvě cibule a deset vajec.
A tak začala velká žranice. Perníčky, půl kila vaflí a dva litry mlíka zmizely okamžitě - přeci jen slovo cukrárna bylo u některých (John) nejfrekventovanější za poslední týden. Pak přišly na řadu konzervy. Já si ještě před ní osmažil dvě vejce na cibulce. VHčko to trochu přehnal a chvíli vážně zadržoval zvracení. Zalili jsme to pivem a Jací se jal dělat smaženici. Úžasná, prostě výborná a to jsem byl najedenej. Dát mi jí během některého z hladových dnů, asi bych se rozplynul v extázi. To byla pochvala kuchaři Jacímu.
Zkrátka poslední večer v tajze, poslední posezení u ohýnku dopadlo naprosto úžasně. S plnýma břichama sme zalezli do stanu a už se těšíme na snídani, v mém případě chleba, máslo, opečený salám plus mlíko. Pečivo je holt pečivo, to nic nenahradí.
Ráno vstáváme v půl pátý, protože máme domluvenou loď i odvoz do pečory, tak to jdu zatáhnout, ať urvu aspoň čtyři hoďky spánku. Prší.
Pozn.: V Araňci byl obchod, ale zavřeném, jenže nějaký dítě nabronzovalo, že když přídou turisti, musej ho otevřít.
