Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 2. - sobota 1.7. 06
Vlak
Cesta vlakem byla vlastně pro většinu jedna velká kalba (VHčko dokonce blinkal - 2x). Kupé bylo po čtyřech, takže já s Tomem jsme po rozhodně neférovém hlasování spali ve vedlejším s dvěma cizími, což se nakonec ukázalo jako výhra, protože většinu cesty jsme jeli sami a tolik to tam nesmrdělo. VHčko s Ondrou se dali do kalení se dvěma Rusi, kteří se nám posléze nasrali do kupé a zaboha nešli dostat ven. Místo toho, aby byli vděčný, že je hostíme pivem a vodkou, což bych trochu čekal spíš od nich, tak furt jenom vykřikovali, že je to jejich Rusía a že oni tu můžou dělat co chtěj, což v jejich případě (a podle toho, co jsme viděli i jinde i u ostatních) znamenalo dělat bordel. Házet odpadky z okna byla pro ně samozřejmost, i když to se "dá pochopit" , protože jsme jeli stovky kilometrů naprosto stejnou rovnou krajinou plnou bříz a močálů, kam nikdy nikdo nepůjde. Našinec si to asi těžko představí, ale zdejší pustina je téměř nekonečná. Ale když se jeden z nich poblil na práh kupé a místo nějakýho pocitu viny začli mlít o jejich Rusíi a žačali vytahovat, že nás osvobodili a tvářit se, že by jsme jim pomalu měli sloužit, to už se mi otvíral nůž v kapse a šel jsem si radši do svýho kupé luštit sudok (asi nevyluštitelný). O okupaci v šedesátym osmym asi nikdy neslyšel kokot jeden. Nakonec nám ty zmrdi v noci ukradli všechny piva (a že jich bylo) a dvě lahve vodky. Díky těmhle kokotům se moje z Prahy vypěstovaná averze vůči občanům týhle země nijak nezmenšila. Aspoň, že ty zmrdy kluci porazili v páce. Naštěstí to byli fakt hovada, takže ukradli jen chlast.
Naše džórnaja (průvodčí pro náš vagón) byla pohodářka a když kluci při nastupování s krabicí plnou piv procházeli kolem ní, vesele prohlásila: "alkoholiki"
Spaní bylo příjemné (dvě noci) a na konci vagónu byl takovej udělátor na horkou vodu na čaj a tak, ve kterém džórnaja po ránu zatápěla. Hajzly klasika.
