Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006
Pečora splněných přání
Ráno pršelo, ostatně jako celou noc, navíc jsme se vzbudili o čtvrt hodiny pozdě. I přes veškeré snahy a pokusy s benzinem se oheň nerozžehl a na vaření na vařiči už stejně nebyl čas, takže snídaně za studena. Po třech týdnech něco jiného než vločky a čaj (né že bych si tuto snídani neoblíbil). Chleba s máslem a solí, salám, vafličky a mlíko. Chvatně jsme v dešti zabalili a vyrazili do vesnice. Trochu mě zamrzelo, že nejen boty, ale i goráčový kalhoty, který jsem měl teprve na druhý akci, promokly. V Araňci jsme měli sraz s typanem, co nám zajišťoval odvoz.
Po dohodě jsme se přesunuli na soutok Velkého Araňce s Pečorou, kam posléze dojel s loďkou a po dvojicích nás převezl na druhou stranu. Protože tu nebylo moc vody, nepoužíval motor, ale stál na přídi a pádloval. Pak jsme šli už sami kousek po pobřeží a nahoru na cestu. Po chvíli čekání na jednom místě, jsme usoudili, že bude lepší, jít mu naproti. Ostatně nám říkal, ať jdeme po cestě, podél které vede elektrický vedení. Přeřízl jsem svou hůl (kámošku mojí, oporu mojí), aby se vešla do batohu.
Tomáš: "Už vidim jednou tvoje vnoučata: ‚A z touhle holí přešel dědeček v Rusku celou tajgu tam a zpátky.'" Po chvilce pochodu se objevil UAZ. Už tam seděli tři ženský a jeden maladěc. Narvali jsme tam baťohy a jen tak tak se tam naskládali. Po chvilce jízdy řidič přesadil jednu tlustou pasažérku doprostřed místo jedné ne tak tlusté, protože jsme se krapet převažovali na jednu stranu. Jak jsme byli promočený, tak se z nás solidně kouřilo a za asi hodinovou jízdu jsme slušně prochladli (až na Jacka, ten se opíral o teplý motor a celou jízdu prospal).
V Pečoře na nádraží jsme šli s Tomem sehnat nějaký informace o ubytování. Nakonec to dopadlo tak, že jsme ubytovaní přímo na nádraží. Máme dva třílůžáky v patře s výhledem na kolejiště (to by se Idýsovi líbilo). Za 320,- rublů na noc. Nic moc komfort. Jen studená voda, lino, trochu jetý tapety, vypnutý topení, trochu otlučeném nábytek, telka… ale pro naše účely naprosto postačující.
Dali jsme do kupy dolary a Tomáš s VHčkem se vypravili do banky. Když už čekání, během kterého jsme s Johnem prali v umyvadle, bylo dlouhý, vypravili jsme se do čerstvě objeveného bufáče naproti, taky na patře, pro něco k snědku za poslední ruble, co jsme měli. Když jsme přinesli na pokoj zopár různých pirohů, byli už kluci zpátky s penězi a hlavně s hromadnou jídla a šesti Kozly. Trvalo jim to tak dlouho, protože v bance každý dolar důkladně prohlíželi. V ruce, pod úvéčkem, pod lupou…přehazovali z hromádky na hromádku - tři bankovky jim nevzali.
Tomáš tak ňák slovním shrnutím a zhodnocením uzavřel expediční část akce (shodli jsme se, že to bylo super, i když trochu něco jiného, než jsme čekali), přiťukli jsme si na úspěšný konec Kozlíkama (vyráběné v Rusku) a pustili se do jídla. Po třech tejdnech jídelního omezování se a přísné sebekontroly, kvůli omezeným přídělům, jsme žrali naprosto nezřízeně a nekontrolovaně všechno, co bylo po ruce, jako bychom měli další měsíc hladovět. A díky non stop bufetu je přísun žrádla bez omezení. Takže to, co donesli kluci a my, zmizelo během několika minut (každej měl pirohy s masem, kapustou, kartofelem, sýrem, listový těsto s marmoškou, čokolády, sladkosti, obilný sladkosti…). VHčko už zas myslel, že bude zvracet.
Zkrátka jsme naše sny z močálu proměnili ve skutečnost. Jací se večer už nemoh ani hejhat.
Je tu možnost vařit si v takovém kanclíku vodu a taky jsme dostali pytlíky čaje, nádražácký kafe a spoustu cukrů.
Osquatovali jsme pokoje, rozvěsili věci, žrali, pili, koukali na telku (stejný sračky jako u nás, Ruskej pop je příšerném, v Libanonu se zas válčí…občas pohádka), váleli se po postelích…po pár hodinách našeho působení, to tu vypadalo jako solidní doupě a díky výparům ze sušících se věcí a stanů to nemělo daleko od bažiny.
