Deník

Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku

Den 27. - Středa 26.7. 2006

Odjezd

Včera jsme řešili, jak to dnes uděláme s báglama. Vlak nám jede v osm večer a pokoje musíme vyklidit do deseti ráno. A o nějakým zaplacení pokoje na půl dne nechtěli moc slyšet. Zkostnatělý byrokratický systém na to nemá příslušnou kolonku a platit na celý další den jsme rozhodně nechtěli. Ale jak už jsem se zmiňoval, jsem klikař a problémy se mi obvykle řešej samy. Včera večer džórnaja přišla s tim, že vlastně ten jeden pokoj (ve kterym jsou kluci) jsme vlastněn oskvotovali až v pět odpoledne, takže si ho můžem zdarma nechat taky do pěti odpoledne. Tak jsem ráno řešil, co jak zabalim a že ke klukům přenesu na dosušení věci, co ještě neuschly, když v tom přišl Tmáš, kterej to ráno musel ještě dojednat s ňákym velícím, s tím, že je změna a že si máme nechat pokoj náš. Jak řikam, problémy se mi řeší samy.

Někdy v poledne jsme si zašli na trh a do místního muzea, podívat se na nálezy mamutů, ve zdejší oblasti prý velmi hojné, ale nebylo tam skoro nic.

Udělalo se mi ňák špatně od břicha (už tu nebudu pít tu nepřevařenou vodu), tak jsem nešel na oběd a vrátil se na ragzál. Tabletka Moalox docela rychle fungovala…teda alespoň do chvíle, než mi kluci řekli, že jsem jí neměl spolknout ale pomalu a dlouze cucat. Ale co, hlavně, že už je mi zas líp. Mám sbaleno. Tomáš usnul s knížkou na prsou, John bez, VHčko je v internet café (nebo bloudí zoufale Pečorou, páč se ztratil) a Ondra s Jacím se zas určitě někde přežíraj jako prase. Za chvíli opustíme pokoj. Už se těšim do vlaku.

Vlak přijel asi v osm a byl fakt dlouhej. Po asi pětiminutovém pochodu podél něj jsme došli k našemu vagónu, který byl skoro na konci. Naše džórnaja je mladá, sympatická holčina (ale vedle ve vagóně je hezčí). Tentokrát jsme nejeli v žádný starý zašlý šunce. Náš vagón byl krásný, nový, s nablýskaným nerezovým vodovarem, elektronickou cedulí, co ukazuje datum, čas, teplotu a obsazenost záchoda, stěny z lamina s texturou asi dubu (jak nábytek z Ikey), parádní mariášový stůl, velké zrcadlo a spousta věšáčků a různých udělátorů na věci. Zkrátka naše nadšení z nového vagónu nebralo konce.

Ubytoval jsem se na posteli nahoře a tentokrát (kuli docházejícím financím) zvolil spaní ve spacáku místo ložního prádla. Až na Toma tak udělali i ostatní. Jasí s Ondrou šli dobrovolně do vedlejšího kupé a doufaj, že se k nim nenastěhujou ňáký debilové. Podle toho, jak nám poslední dobou všechno vychází to typuju, že buď tam budou celou cestu sami a nebo jim přistoupí nějaký roštěnky.

Odstavili nás s několika dalšími vagóny a čekali jsme asi do půl třetí ráno, než přijede náš vlak do Moskvy, ke kterému nás připojí. Původně jsem si chtěl během té plánované šestihodinové pauzy zajít koupit ještě mlíko, ale byl jsem nějakej nedospalej, tak jsem si zalez do spacáku a probral se, až když už jsme drncali směr Moskva.

Obsah