Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 30. - Sobota 29.7. 2006
Na skok v Moskvě a doma
Dohodli jsme, že část bude vždy spát a část hlídat a pak si to prohodíme. Povedlo se mi potom, co odešla slečna, která asi hodinu a půl v kuse telefonovala, obsadit trojsedačku, tak jsem si řek, že zkusim urvat trochu spánku. Ostatní si různě polehali na zem na károšky a mám pocit, že John s Tomášem hlídali. Tak nějak sem se několik hodin převaloval, aniž bych usnul, ač jsem proto dělal všechno možný. Dokonce jsem si přetáhli i kulicha přes hlavu, abych měl tmu, ale ani to nepomohlo. Někdy v půlce noci jsem se posadil, abych podle dohody vystřídal hlídače. Protože ostatní spáči tuto dohodu jaksi ignorovali a John s Tomem byli natolik ohleduplní, že to ňák neřešili a dotáhli to až do rána, nastaly sem tam situace, kdy jsem byl jedinej bdělej. Buďto J a T načas vytuhli, nebo šli na cigáro. Já jsem si psal deník, abych neusnul a sledoval pomalu ožívající cvrkot letištní haly. Zase ty příjemné chvíle, kdy jste ve společnosti a přitom sám.
V šest čtyřicet pět jel první bus do města. VHčko měl šťastnou ruku a sejmul si červeného krále, což mělo za následek, že jejich skupinka (VH, Jací, Řepu) jela do města jako první. Spočítali jsme, že když nám letadlo letí v 18:50 a na odbavení máme bejt ready dvě hodiny předem, měli by se vrátit v půl dvanáctý, aby sme si každej užili ňáký čas v Mosvě a přitom stihli v klidu odletět.
Bohužel kluci čas ňák moc neřešili a na úkor nás tří se courali po městě o tři čtvrtě hodiny déle. A ještě se tvářili, jak paka, že prej mysleli, že letadlo letí až v osm a že nevěděli, že je potřeba tolik času na odbavení a že nevěděli, že cesta z centra trvá tak dlouho…grrrr…ani je nenapadlo nám přivízt něco k snídani, aby jsme se mohli najíst už cestou a ušetřili tim trochu času. Zkrátka mě poprvé za naší expedici (nejen mě, ale všechny tři) timhle svým chovánim dost nasrali.
Díky tomu vypadal náš výlet po Moskvě tak, že na konečný metra jsme do sebe naházeli snídani, po výlezu z metra došli chvatně na Rudý náměstí, tam se otočili a mazali zpátky. Protože jsme cestou chtěli koupit alespoň pár posledních dárků, nedojeli jsme na letiště úplně včas.
Překvapilo mě, jak je Rudý náměstí mrňavý. Chrám Vasila Blaženého vypadá, jak nějakej domek z Disneylandu. Zkrátka na fotkách se to všechno zdá daleko velkolepější, než to je. Co mě velkolepé přišlo, byla ta včerejší Lomonovova Universita, tak je fakt big a na google earth se musim mrknout, jak vypadá shora.
