Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 8. - Pátek 7.7. 06
Spásný srub
Dnešek probíhal jako každý jiný dne v močálech. Snad jen komárů ještě přibylo. Zato jsme vyrazili s tim, že dnes už konečně dojdeme pod hory a po 8mi kilometrech, že má být jakási chajda a u ní se rozhodnem, zda tam zůstanem či ještě něco ujdem. Jen tak pro představu - za daných podmínek jsme nebyli schopni chodit denně víc jak cca 17km. Navíc to byl již pátý den pochodu bažinami a každý už se těšil na den odpočinku, který jsme si slíbili až budem pod horami. Včerejší narozeninový večer jsem trávil sám rozjímáním u ohně a sušením věcí, protože včera pršelo trochu víc než obvykle. Takže jsem byl ještě navíc krapet nevyspalej.
Když už jsem nakous počasí, klima je tu příjemné, na pochod ideální. Takové to polojasno, ani zima, ani teplo, každý den je chvilka azůro a chvilku sprchne (takové drobné, kraťoučké přeháňky).
Po oněch asi osmi kilometrech někdo, jako každou chvíli, zvolal, akorát místo "kurva" nebo "mrdat" mi to znělo spíš jako "chata". A skutečně, uprostřed travnaté pláně skvěl se malý srub. Ťapali jsme k němu travou asi do půli stehen vysokou a koukali střídavě na srub a na teď již krásně viditelný a ničím nerušený hřeben Uralu s dominantní Šavlí. Z komínové roury s plechovkou nahoře se kouřilo, což mě naplnilo napůl očekávání a napůl obavami. Kdo se skrývá uvnitř? Dveře se otvírají…a ven vychází dva týpci. Jeden asi čtyřicátník nakrátko a druhý, řekl bych mladší s delšími tmavšími vlasy. A jeden krásný velký pes. Tak to po jejich stopách jsme velkou část cesty šli! Řekli nám, ať nestojíme venku a jdeme dovnitř, že tam nejsou komáři. No tak to jsme těžce pochybovali. Předevčírem jsme totiž u jednoho takového srubu spali (jmenoval se Kučnik) a byl plný odpadků a hlavně snad tisíců komárů hemžících se na igelitovém okně. Vešli jsme skrz takovou polozastřešenou kůlnoidní, spíš ještě venkovní, místnůstku na dřevo a za prahem na nás, po pěti dnech v močálech, dýchlo teplo domova. Místnost byla útulná, v kamnech praskal oheň a hlavně nikde ani jeden komár. Naše nechápavé pohledy "jak je to možné" utnul jeden z Rusů ukázáním na zelenou doutnající spirálu na stole. Ten proužek dýmu připomínající vonnou tyčinku ty komáry z celého srubu vypudil. V tu chvíli mi to připadalo jako malý zázrak.
Místnost měla tak čtyři na čtyři metry, jednu stěnu tvořila velká palanda, v rohu u dveří kamna, co vypadala jak menší položený zrezlý barel s vyvařenou plochou na hrnec. Vedle v rohu jednolůžková postel (samozřejmě dřevěná) a uprostřed podlouhlý stůl s dvěma lavicemi. Škvíry mezi sosrobenými kládami byly pečlivě utěsněny rašelinou. Dvě okna byla zvenčí i zevnitř pobita pevným igelitem.
Rusové měli na stole vyskládány bonbóny. Asi jsme na ně koukali tak mlsně, že nám je nabídli, ať si je sníme, že oni zítra odchází a už je nebudou potřebovat. Po chvilce ostychu začaly pomalu ze stolu mizet, pak začaly mizet rychle a pak ještě rychleji.
Seděli jsme v teple u stolu, baštili bonbóny, popíjeli horkou kávu, které pro nás navařili na venkovním ohništi plný hrnec, klábosili s nimi o věcech, o kterých se tak většinou klábosí a bylo jasno. Nejen, že dnes už dál nejdem, ale zůstanem tu i zítra, abychom usušili věci a tak vůbec se dali zas ňák dohromady.
Z debat vyplynulo, že včera byli na Šavli po turistické trase od západu, bydlej v Pečoře, oba se jmenujou Saša (aspoň myslim), pes je Šavyk a nějakého okradení z jejich strany se skutečně obávat nemusíme. K pohoštění přihodili ještě hrnec polévky, která přispěla k tomu, že jsme se, v kombinaci s naším hrncem polévky, hrncem rýže se sušenou rybou, haldou zdejších sucharů, spoustou čajů a již zmiňovanou kávou a bonbóny, konečně zase jedou cílili najedení a dostatečně rehydrovaní. V suchých ponožkách, plátěných maskáčích a bavlněné košili a s plným břichem jsem se zase jednou cítil skvěle. Naše umělé Hi-tech oblečení beztak sklidilo kritiku, že přece jsme každý den u ohně a spadne nám na to uhlík, tak se nám to protaví. Co na to říct. I jejich levné holinky byly daleko praktičtější než naše pohory za několik tisíc, které zde akorát tak trpěly a díky jejichž věčné mokrosti měli někteří solidní puchýře na patách. Johnovi na obou patách už kůže chyběla téměř úplně - nechápu, jak s tim vůbec mohl jít.
I stravu měli zmáklou. Opražené kostky chleba a v lahvi vlastnoručně vyrobené tekuté máslu jsou dobrej bonus. Nad ovesnou kaší ohrnovali nos (snídali makaróny s omáčkou a masem). I když naše RealMealy, to je zase naše výhra. Příprava téměř nulová a jídlo jako od maminky (jen ta cena). A na poli sušeného masa, to zas byla novinka pro ně. Pytlík Jerky od nás si prý nechaj na památku.
Kamery měli dvě (jednu s dotykovým displejem), tak jsme se pochlubili alespoň manuální nabíječkou na baterky vyrobenou z motorku do tiskárny. Jak říkám, vynálezy starého Báči zaujmou každého.
I když prkna palandy pod alumatkou trochu tlačila, usínal jsem s pocitem naprosté blaženosti.
Pozn.: Hory jsou posypány čerstvým sněhem, dnes nebo včera v nich muselo sněžit.
