Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 9. - Sobota 8.7. 2006
Super Veget
Rusové se během dne pobalili a odešli. Jeden z nich prý má být za tři dny v práci. No nevim, sem šli sedm dní, my pět a oni to musí zvládnout za tři! Ale nechme Rusy svému osudu, třeba se s nimi ještě setkáme, protože jsme se domluvili, že když to vyjde, počká jeden z nich na zastávce v Pečoře v náš naplánovaný návrat do tohoto města, a pojďme si užívat poklidného odpočinku na tomto příjemném místě.
Ráno jsem uvítal koupelí, zčásti v místním potoce, jenž tvořil kousek pod srubem dobře přístupné esíčko a zčásti pod Johnovou úža sprcho. Trochu chladné, zato ohromně osvěžující. Taky jsem si vypral pár věcí a zase jsem se cítli čerstvý jako v den odjezdu. Slunce svítilo, na ohni se vařili konvičky čaje, který se vevnitř popíjel u partičky mariáše, čtení knížek či jiné relaxační činnosti. Čaj, suchary a suchý vyhřátý srub na venkově pod horami, co víc člověku chybí ke štěstí. Snad hudba? Našli jsme zde staré rozbité rádio, vypreparovali z něho repráček a připojili pomocí konektoru do sluchátek s našimi MP3 plejery a byla i hudba. Jak jsem tak rozjímal, uvědomil jsem si, že se mi docela stýská po mém kroužku v obočí, který jsem si před pár měsíci vyndal a že tuto drobnou cennost po babičce vlastně chci dál nosit. Tak jsem jen tak zkusmo vzal jehlu a jejím tupým koncem (smočeném v Betadinu) zkusil prošťouchnout zarůstající "tunýlek" v obočí. Hurá, nezarostl, po drobných obtížích jehla prošla skrz.
Po vášnivých debatách o tom, co si kdo všechno dá v Praze k jídlu a na co se nejvíc těší (já osobně se už nemůžu dočkat toho občerstvení v plastové krabičce, co dostaneme v letadle), při proužku dýmu linoucího se ze zelené protihmyzové spirálky, jichž nám pár Rusové dobrosrdečně nechali, a za poslechu příběhů Spejbla a Hurvínka ("necky jsou savec") jsme šli pomalu spát. Někteří s radostí užili i zdejší kadibudky. No kluci to trochu přepískali s topením, takže jsem se asi po hodině převalování na svém jednolůžku, vcelku propocený uchýlil na zem, kde bylo značně chladněji.
