Deník
Den 1. - čtvrtek + pátek 30.6.06 - Kurva do čeho sem se to zase navez!!!
Den 2. - sobota 1.7. 06 - Vlak
Den 3. - Neděle 2.7.06 - Z Araňecu do Araněcu vlakem, autem, lodí
Den 4. - Pondělí 3. 7. 06 - Tápání močály
Den 5.,6.,7. - úterý 4.7. - čtvrtek 6.7. 06 - Močály
Den 8. - Pátek 7.7. 06 - Spásný srub
Den 9. - Sobota 8.7. 2006 - Super Veget
Den 10. - Neděle 9.7. 2006 - Zelené peklo
Den 11. - Pondělí 10.7. 2006 - Rest Day
Den 12. - Úterý 11.7. 2006 - Kámen, pot a komáři
Den 13. a 14. - Středa 12.7. a čtvrtek 13.7. 2006 - Two rest days
Den 15. - Pátek 14.7. 2006 - Dva výlety
Den 16. - Sobota 15.7. 2006 - Back to srub
Den 17.-19. - Neděle 16.7. - úterý 18.7. 2006 - Konečně správná dovolená
Den 20. - Středa 19.7. 2006 - Tour de swamp I.
Den 21. - Čtvrtek 20.7. 2006 - Tour de swamp II.
Den 22. - Pátek 21.7. 2006 - Tour de swamp III.
Den 23. - Sobota 22.7. 2006 - Tour de swamp IV.
Den 24. - Neděle 23.7. 2006 - Tour de swamp V.
Den 25. - Pondělí 24.7. 2006 - Pečora splněných přání
Den 26. - Úterý 25.7.2006 - Borec Saša
Den 27. - Středa 26.7. 2006 - Odjezd
Den 28. - Čtvrtek 27.7. 2006 - Vlak
Den 29. - Pátek 28.7. 2006 - Moskva = Wogoni hadr
Den 30. - Sobota 29.7. 2006 - Na skok v Moskvě a doma
..........................................................................................
Báseň Ural
Úryvky z Tomášova deníku
Den 10. - Neděle 9.7. 2006
Zelené peklo
Kurva, do čeho jsem se to zase navezl!!! Tahle myšlenka napadla v močálech snad každého a dnešek nebyl výjimkou. Rozdíl byl v tom, že když jsme dnes opouštěli (téměř se slzou v oku) "náš" srub, v usušených a nakrémovaných botách, předpokládali jsme , že dnes, když už budeme de facto v horách, půjdeme již suchou nohou. Začalo to skutečně nadějně, suchá lesní cesta, modrá obloha, sem tam jezírko, dokonce mě chvíli podél cesty doprovázel malý ptáček. O kousek mě vždy předletěl, sedl na větývku a asi z metru si mě prohlížel tak zvědavě, jako já jeho. Žel, idylka netrvala douho. Cesta se opět začla nořit do bahna, mizet ve slatích a schovávat se pod padlé stromy. Když jsme prošli sedlem a odbočili na sever, podél řeky (chtěli jsme totiž Šavli obejít a utábořit se na její východní straně někde u Hofmanova ledovce) proměnil se náš pochod v zelené peklo. Voda, stromy, hejna komárů, vysoká tráva, slatě, bahno… Po týhle cestě už dlouho nikdo nešel až na losa, jehož stopy nám krapet pomáhaly. Často jsme jí ztratili úplně a bloumali mokřinami ve snaze ji zase nalézt. Jindy jsem si připadal jako pradávný lovec, když jsem ve struktuře stébel trávy hledal drobné odchylky. Často jsem ji spíš tušil a předpokládal, než že bych ji skutečně viděl. Dneska jsme šli asi největší prásk a tak, když došlo na přechod řeky, nikdo už neměl energii vymejšlet nějaký opičárny, takže všichni ji někde překrosili, kde to komu přišlo nejlepší, ale suchejma nohama to nezvlád nikdo.
Musim říct, že až na poslední dva úseky, se mi dnes nešlo špatně. Asi to bylo tím, že jsem jako jeden z mála neměl žádný puchejře a až do zmiňovaného brodění neměl v botech nijak extrémně moc vody. Taky jsem šel část cesty první, což člověka psychicky nabíjí (oproti tomu, když jde poslední) a snaha neztratit cestu a zjistit, kam vede dál člověka zase zabaví a odvádí pozornost od mračen komárů. Taky jsem zjistil, že se svým modelem moskytiéry jsem to docela vyhrál. Sice nesedí na hlavě tak dobře, jako ty od Tatanky, ani nebyla tak levná, jako druhý zde se vyskytující model, zato je skrz ní zdaleka nejlíp vidět.
To ovšem němění nic na tom, že nám všem z toho zelenýho pekla už pomalu začínalo hrabat. Nejvíc se to projevovalo hlasitým a sprostým nadáváním občas doprovázeným úderem holí do keříku, který byl zrovna nejblíž.
Nejpoužívanější slova: "Kurva!", "Mrdat!", "Já už se na to vyseru!", "Doprdele já se sem přijel lézt a ne se brodit močálama!", "Komáři zasraný!", "Děte už do prdele! (Případně do píči)". Myslím, že tento výčet plně vystihuje převládající atmosféru.
Když už jsme byli jen pár kilometrů od plánovaného konce, vysrali jsme se na hledání, zase jednou ztracené cesty (která se od necesty lišila jen tím, že už po ní někdo někdy šel, jinak to byl ten samej hegeš) a začali to stáčet směrem k horám. Jak se začlo jít do kopce, ozvaly se mi kolena a začal jsem dost ztrácet tempo. Ve chvíli, kdy začal pomalu končit les a objevil se první balvany posetý hřebínek, Tomášova touha po tom, být už konečně na skalách stočila směr našeho putování právě na onen hřebínek, což se nakonec ukázalo jako nejlepší řešení. I když už jsme všichni padali na hubu (Jací si u jednoho takového pádu způsobil zhmožděninu na hlavě) dotlačili jsme to až k plesům pod Šavli, kde jsme to na prvním místě, kde bylo reálný postavit tři stany, zapíchli. Nejdřív to vypadalo, že tu bude problém se dřevem a tak jsme konečně pochopili knírkovo upozornění, že v parku nesmíme kácet živé dřevo. Ale nakonec se ukázalo, že v místních zakrslých keřích je spousta suchých větví. Byly tři ráno a právě vysvitlo slunce. A tohole místo se stalo naším "base campem".
