Kokrův zápisník

Cesta

Tak tady jsem skopčil a mírně zkrátil recenzi na opravdu dobrou knihu. Chtěl jsem to napsat, ale moje morálka je mizivá. Jinak mírně upraveno jelikož autorka v recenzi zděluje příliš - a to je škoda pro potencionálního čtenáře.

RECENZE: Cormac McCarthy, Cesta
17. října 2008 | 0:05

Cesta Cormac McCarthyTOPlistO světě, který přežil sám sebe.
Mráz, hlad a ticho. Tato slova charakterizují McCarthyho knihu. A také smrt. Je všudypřítomná, jediná vládkyně skomírajícího světa. Shlíží na zasněženou silnici z oken dávno opuštěných, vybrakovaných domů. Dívá se z strojvůdcovské kabiny prázdné lokomotivy na torza stromů. Pozoruje očima dekapitovaného člověka z dortové formy rozbité zboží v supermarketu. A je koncem a cílem, k němuž směřují poslední dospělý člověk a poslední chlapec na zemi. Nebo není? Jeho knihy vycházejí i u nás, román Tahle země není pro starý (česky vyšlo 2007). Za Cestu, o níž tato recenze je, dostal Pulitzerovu cenu.
Takřka jedinými v románu se vyskytujícími postavami jsou muž – otec – víc o něm nevíme - a chlapec – mužův syn. Otec se stará o chlapce a zajišťuje jim přežití. Chlapec se snaží žít, na rozdíl od otce neví nic o staré civilizaci. Neví nic ani o dalších dětech.
Otec s chlapcem se plouží krajem, který před nimi vyplenily stovky uprchlíků. Všechno co mají, pochází z dob mizící civilizace – zavařovačky s kompoty, plechovky s masem.... Co najdou, táhnou na vozíku ze supermarketu.
Ve skutečnosti nejsou jedinými lidmi. Oni jsou jedinými hodnými. Hodný se v tomto dožívajícím světě odliší od těch zlých podle toho, co jí, respektive co nejí. Vegetace hyne stejně neúprosně, jako vše ostatní. Muž s chlapcem putují po státních silnicích, podél spálených měst a vylidněných vesnic. Přespávají v neobydlených domech. Občas mají štěstí. Ale většinou ne.
Ani tak bezútěšný svět není bezpečný. A samotná stavení tu a tam uchovávají odporná překvapení.
Cesta není pro každého ani pro každou příležitost. Její čtení je mrazivé, děsivé a místy nabývá filosofického podtextu:
Fosilní stopy ve vyschlém blátě. Mrtvé tělo ve dveřích, vyschlá kůže. Šklebí se na dnešní den. Muž k sobě přitáhl chlapce ještě blíž. Pamatuj si, že co si dáš do hlavy, tam už zůstane napořád, řekl. Měl by ses nad tím zamyslet.
Něco zapomeneš, nebo ne?
To ano, zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout.
Text je většinou psán krátkými, údernými větami. Přímá řeč záměrně postrádá uvozovky. Téměř každá pasáž se vrývá do paměti. Beznaděj a strach jsou věrnými společníky našich hrdinů. V skomírající zemi není místo pro humor. Některé scény se opakují, jen lehce obměněné, a přesto působí stále silně.

Hanina Veselá

Garfield

Tak takhle vypadá psychopatickej ale dost zabavnej stripe bez hlavního hrdiny. garfieldminusgarfield.net

Vybubnované dítě

Tak jsme byli na džezu na Staromáku, mimo jiné tam byl i Tom s Markétou. Markétě nedělala dobře sóla na bicí, druhý den na Semových 30 jsme se s T upravili jako obvykle, těhotná Markéta vše odřídila a ráno mi přišla tato SMS:

Ahoj, tak už máme EVIČKU, 48cm a 3090kg, vykoukla na nás už v 6:03. Teď roztomile dospává.
Co dodat

Takže Eva Havlíčková je na světě- to, že je vybubnovaná, je skoro jisté a tu váhu ještě prověřim- ta je podezřelá.
Každopádně blahopřeju

Adventní kletba – Vondruška Vlastimil

Právě jsem dočetl knihu, co se mi dostala do ruky úplnou náhodou, (Klíma ji půjčil Janče). Normálně bych po ní nesáhnul, ale když není co číst tak co dělat. Jedná se o historickou detektivku psanou trochu archaickým stylem (tak 60 let nazpět), trochu mě překvapilo první vydání r. 2004. Nevím, jestli to byl účel nebo stylizace, ale fakt jsem byl přesvěčené, že to je romantický román. To však není podstatné. Podstatné je, že se děj odehrává na Krašově, Kozojedech, a postavy jsou i z nedalekých Kožlan. Autor evidentně nastudoval okolí a je i přiložen plánek hradu. Dále se vyskytuje nedaleká jeskyně. (což je všechno pravda). Takže zase na podzim.

Rambo

Tak jsem dostal nabídku od LK, na kulturní zážitek. Jít na Ramba do kina a pak se ožrat. Neodolal jsem a šel. Takže v rámci recenze na Ramba jen jednu větu. Rambo je prostě Rambo , z nostalgie možno navštívit, ale bez partnerky.

Něco dělám špatně

Dostal jsem informaci, že dělám recenze na knihy které ne každého chytnou, jde o to že k pořádné sci-fi se člověk musí pročíst jako se musí člověk projíst k olivám, kaviáru a suchému vínu. Proto jsem se rozhodl napsat takový chatrný souhrn, možná i návod na to, co vybrat jako začátečník .
Klasická sci-fi: R Zelazny -Alej Prokletí, B.W. Aldis- Non stop, F. Herbert-Duna
Fantasy kontinentální- JRRT, Pán prsenů, R. Zelazny Vládci stínů, R.D. Evans-Gooka, Ursula Le Guinoví Čaroděj zeměmoří + další pokračování , A. Sapkowski Zaklínač- Věčný oheň, Meč osudu, Poslední přání, A Andres-Wetemaa
Fantasy hrdinská (americká) Cokoliv od Howarda, David Gemel
Fantasy sociání: Bratři Strugajevšti, R.A. Henlain
Dark fantasy : Anderson, Poul-Zlomený meč, Matheson,Burton-Já legenda
Postkatastrofický román – T.S. Tevis -Zpěv drozda, R. Merle- Malevil, Někteří Kurti Voneguti, J Wyndham- Den Trifidů
Cyberpunk: S R Delany -Nova, W Gibson-Neuromencer, Cyperpunk od E. Bondyho
Rychlé rubačky: Kulhánek, Kulhánek, Kulhánek
Náboženské mazce: C. S. Lewis Rady zkušeného ďábla, W.M. Miler, jr.-Chvalozpěv na Leibowitze
Pro malé velké: Tove Janson Muminci (na tom jsem vyrostl), C.S. Lewis Letopisy Narnie, Hobit, T. Prattchet – Kobercové a některé Zeměplochy hlavně ty s Toničkou
Humor: První zeměplochy , D. Adams Stopařův průvodce (1.+2.)
Detektivní sci-fi: B Lumely-Nekroskop, D Adams-Dlouhý temný čas svačiny duše
Cesty časem: R Heinlein-Dveře do léta
No to by bylo ke klasice, samozřejmě některé knihy jsou kombinací několika žánrů, případně někomu nemusí stopro sednout, ale to už je o hledání a nadšení pro věc. Tak hodně štěstí.
Pozn: dělení je podle mě: tj. space opera , steampunk , alt-historie jsou potlačeny a zároveň zahrnuty do mých skupin.

Sága DUNY - recenze

Tak je tu recenze na několik knížek dohromady. Ne že by šlo o nášup povánoční, jde o věc uleželou (první vydání v r. 1965), a dostupnou i při neintenzivním hledání po antikvariátech. Jde o soubor knížek, jenž mají v názvu DUNA. O autorství se dělí tvůrce Frank Herbert na jedné straně a na druhé jsou Brian Herbert s K. J. Andersonem. O tom proč tomu tak je nehodlám spekulovat, ale asi bude nejpravděpodobnější osud (R. Zelaznyho, T. Pratcheta, Howarda atd. atd. – tj. byl vytvořen takový svět – že nepokračovat v jeho příbězích by byla chyba jak ekonomická tak literární.) Zajímavostí je, že jsem si při prvním čtení základní knihy jenž se jmenuje Duna, myslel , že autorem je česká spisovatelka, která se chce schovat za anglicky znějící jméno. (ale to už je fakt dávno)
Jde o to jestli Dunu číst či nečíst, a jestli celou. Odpověď je rozhodně číst. FH. Vytvořil neuvěřitelně nový svět. (asi proto, že že to psal v době, kdy bylo nových světů k disposici podstatně více ) S komplexním zvykovým systémem, specializacemi a vhledem do budoucna (jen ten mobil mu unikl ale to se stává většině starých fláků jenž jdou do budoucnosti trochu dál), Kromě toho, jeho knihy mají ještě takový ten přesah – tj. takový ten ždibíček který dělá z docela dobré knihy fakt pecku.
Tak tedy to dobré máme za sebou. Jeho následovníci se sice snažili, ale marně. Zbytečná příchylnost k naší matičce Zemi, nad míru používaná analogie s pozemským národem breberů, dělá z knížek minimálně průměrné čtení. Ve své podstatě to možná není tak zlé, ale očekávání po FH jsou tak našponované že čtenář nemůže být uspokojen. Těžko říci. Tak snad jen doporučení na závěr, Dunu čtětě, ale od FH k jeho synovi BH+JAK, pak to snad bude bolet nejméně. Tj. to nejlepší si užijete na začátku, a pak vás bude hnát zvědavost .

Friday, Robert Anson Heinlein

Tak naprostá klasika! H je ještě ze staré školy, kdy staví jeden příběh na jednu knížku, což v době, kdy je podmínkou úspěchu alespoň pět pokračování docela paráda. H v každé své knížce tvoří nový svět, novou zápletku, a děj fakt odsýpá, v tomto případě až s Kulhánkovskou rychlostí. Ale oproti K, kdy v průběhu knihy jsou všichni větší a tvrdší a nesmrtelnější ( což se taky dobře konzumuje), H dává příběhu další rozměr – společensko-sociální. A vůbec to není nuda- ve finále jsem nevěděl, co mě baví víc, jestli akce, nebo neskutečně propracovaný svět a kulisy kolem.
Ještě k ději: jde o babu, která je bojový kurýr pracující pro soukromou organizaci, něco jako noční klub, a bohužel vše není tak, jak zpočátku vypadá, víc už psát nebudu, okrádal bych vás o tu srandu. Snad jen na závěr musím poznamenat, že je to dle mého šmrncnuto feminismem a něčím na způsob rasové diskriminace. A Hlavně fakt to není nuda, i když to vyšlo v blízké minulosti (1988), tj. uplynula doba kdy se dělí zrno od plev, a dobrá literatura od špatné.
PS: Co je pro nás běžná technologie a H na ní zapomněl, nebo s ní nepočítal??

Modlitba za Owena Meanyho

Rozhodl jsem se napsat svou první recenzi, mám už to hodně dlouho v plánu a Michalovi www jsou pro to ideální (nemusím psát často), ale víte, jak to chodí- člověku pořád něco utíká a musí dělat něco důležitějšího, ale vlastně, co je důležitějšího, než upozornit na dobrou knihu. Tak tady je:
Modlitba za OM je jasnej Irving. Tak, jak je jeho zvykem, postavy nejsou kladní ani záporní hrdinové a ve své podstatě tu skoro nikdo neumře. Pokud se postavy dopouštějí nedobrého chování, autor se snaží vysvětlit jejich pohnutky a nám je jich spíše líto. Děj obsahuje několik linek, jenž prostupují celým dějem, a na konci se vše až neIrvigovsky spojuje. Takže jestli máte zájem vědět, kdo byl Johnyho táta, proč pásovec , sv. M.M. a krejčovská pana nemají ruce, co se dá udělat s basebollovým míčkem atd. atd., rozhodně si to zkuste přečíst. Je to cca 600 stran, které vás po úvodní třetině začnou temovat takovým způsobem, že knihu nebudete moci odložit, děj rytmicky graduje ke konci, jenž vás překvapí.
Ale to nejpodstatnější na konec. Jde o popis (a teď se nelekněte) přístupu k víře jednoho američano -kanaďana . Možná jsem na to byl trochu naladěn, jelikož před tím jsem četl 4 dohody. Doporučuju to možná spojit a každopádně si to užít.

Parukářka

Úředníci proti lidem - Parukářka
Dnes jsem si prolistoval LN, asi jsem to neměl dělat, chytla mne trochu beznaděj, nejdříve dohady o stadion na Letné a věčně zelený Kaplický, což je věc buď na hlubší rozbor, nebo lepší k pominutí jelikož nepravdy a veletoče záměrně ovlivňující veřejné mínění jsou trochu ekl. A z profesního hlediska se veřejnosti sdělují výhradně pouze argumenty - co se komu hodí do krámu ….. ale dost už.
Chci psát o Parukářce, tj. o článku z LN. (jelikož sotva kdo ví jak to je). V celkovém vyznění je zabaleno, že stará parukářka tam stát nesmí jelikož na to nemá papíry, ale v další větě je napsáno že tam něco stát bude- takže kde je problém současnou P zlegalizovat. Na tom nemění ani 8000 podpisů místních. Tak asi P končí a na jejím příkladu je vidět že státní úředníci nehájí zájmy občanů ale....... Je to sice jen můj názor, ale ukažte mi v Praze hospodu, která nasbírá podpisy osmi tisíc lidí. V závěru se jakýsi úředník říká, že stánek bude pro jinou klientelu – takže už ne pro rodiče s dětmi, lidi jenž si chtěli číst za hezkého počasí, případně posedět jinde než vevnitř uzavřené hospody. Taky duch místa asi trochu zajde. Nakonec to v Praze dopadne že budeme bydlet v luxusních bytech a budeme chodit jen do lepších restaurací, ale budeme to opravdu my?
Článek z ln
Parukářku zbourají, vyroste jiná
31. října 2007 – z Lidovek

PRAHA Je rozhodnuto. Milovníci žižkovské hospody Parukářka budou muset během několika týdnů chodit na pivo někam jinam. „Bouda“, která stojí ve známém parku už pět let na černo, bude totiž s konečnou platností zbourána.
,,Rada třetí městské části schválila výběr demoličních firem. Jelikož ta stavba tam z právního hlediska nemá co dělat, tak ji zkrátka zbourat musíme,“ řekl mluvčí Prahy 3 Jan Sotona. Stane se tak podle něj v horizontu několika málo týdnů.
Parukářce tedy bude i petice spokojených zákazníků zřejmě na nic. „Nashromáždili jsme asi osm tisíc podpisů. Některé archy už jsme na radnici dodali, další doneseme v nejbližší době,“ řekl v pondělí Pražskému deníku majitel restaurace Vladimír Gregůrek.
Na místě dnes ještě stojícího žižkovského výčepu bude v budoucnu stát nové občerstvení pro návštěvníky parku. „Nevíme přesně jaké, teprve se zabýváme návrhy nových investorů. Rozhodně však půjde o něco důstojnějšího, než se tam nachází teď,“ dodává Sotona.
Že současní žižkovští „štamgasti“ do nové restaurace asi nezavítají městu nevadí.
Podle Sotony se totiž občerstvení bude stavět pro trochu jinou cílovou skupinu. „V okolí roste velká obytná rezidence Central Park, myslím, že o zákazníky nouze nebude,“ argumentoval Sotona. Tato restaurace pro lepší zákazníky přitom vyroste na žižkovském vršku ihned poté, co srovnají buldozery současnou dřevěnou boudu se zemí. Otevřena by měla být už do konce příštího roku.
To ale není vše. Dnes se totiž nedaleko slavné Parukářky otevírá jakási „Parukářka číslo dvě“. Jednatel a spolumajitel původní restaurace Michal Těšínský zřídil z bývalého protiatomového krytu Bezovka lezecké centrum s hospodou a hudebním klubem, které je od původního výčepu vzdáleno vzdušnou čarou asi dvacet metrů. ,,Bude to jakási alternativa Parukářky, hodně založená na sportu,“ řekl Těšínský.

Tak první vlaštovka

Tak su tu, budu občas sem vkládat drobné články případně neobjevné postřehy. Doufám že to bude alespoň trochu positivní čtení. Ale asi marně, jelikož abych něco napsal a nepindal tak mě musí něco nadzvednout. Minimálně svými návštěvami zvednu Michalovi počitadlo ke větším hodnotám.