Merhaba,
tak jsme zpět z Turecka (... a Kurdistánu). K naší horalské cti budiž přičteno, že jsme se za celé tři týdny nekoupali ani jednou v moři a nenavštívili jedinou antickou památku, zato jsme prolezli skalní města v Cappadokii, prochodili pohoři Kačkar, zdolali pětitisícový Ararat (viz. foto), koupali se v jezeře uvnitř kráteru třítisícové sopky Nemrut Dagi a samozřejmě pařili v Istambulu.
Arabský chléb s nakládanými papričkami a lučinou
Jde o to nacpat maximální počet nakládaných papriček do arabského chleba namazaného lučinou a při následné konzumaci si co neméně potřísnit oblečení a ostatně i okolí. Moc dobré ale ne moc pravděpodobné, jelikož takové zbytky se objeví jen párkrát za život.
Jídlo jako hra - drobné zamyšlení
Co je jídlo? nebo co od něho očekáváme? Nasycení, nebo uspokojení chuti, a vůbec co jen chuti proč ne zraku, čichu a estetiky. No abych pravdu řekl, mě je to naprosto fuk. Přesněji nebráním se kultuře stolování, či opravdovému gurmánskému zážitku, ale když není tak není.
Spíše je otázkou, jestli časem na vaření a následnou konzumací neprojídáme život. Jestli by nebylo lepší, vzít si jen to nejrychlejší co tělo potřebuje. Ale to by byla nuda. Právě zde nastupuje teorie že jídlo by mělo mít zábavný charakter. Ať už od výrobce (písmenková polévka, gumové medvídky) nebo od kuchaře, či od přírody (třeba ryba- při té se fakt nikdy nenudím ale snažím se o vrcholnou koncentraci) jistě každý má svůj set hravých jídel, a tím nemyslím hraní při výrobě. Já uvedu výběr a je jen na čtenáři, co si představí. Lázeňské oplatky, roláda, pendrek, gumoví medvídci, nekrémové polévky, červená řepa-ta je napínavá, hamburger z Národní taky, špízy, tatarák a vše co se takto osobně dochucuje, kopečky rýže,
atd, atd,
Tímto Vás zvu na naší (mojí a Lenky) společnou oslavu našich (mých a Lenčiných) třicátých narozenin.
Se svatebními oznámeními se nějak roztrhl pytel. Takže prosim vás, kdybyste mě chtěl někdo v dohledné době pozvat na svatbu, tak následující termíny už mám plné 
Čínská polévka
Téma a jídlo mě téměř nejmilejší. Na začátek musím zdůraznit, že ze závislosti na tomto produktu jsem skoro vyléčen. Nejdříve je třeba definovat čínskou polévku. Nechť je to polévka s nudlemi a báječnými pytlíky mnoha olejů, koření a chemických přísad. V každém případě to nesmí být takový ten šmejd co vyrábějí velké firmy /Vitana, Knorr/ a vydávají to za poctivou čínskou, přičemž tomu dávají chuť starých vyvařených kartáčků na zuby. Tak tedy vezmeme čínskou, tj. tu nejlevnější a uděláme nudle dle receptu, Dle vlastní nátury přidáme něco z přiložených pytlíčků. A už je téměř hotovo. Pouze přidáme ingredience. A v tom je to kouzlo. Ty které chceme ohřát dáme na dno misky před zalitím vodou a ty u kterých je to jedno dosypáváme dle chuti.
Seznam přísad: červená řepa, zelí sterilované, zelí normální, taveňák, tvrdý sýr, salám, syrové vejce, olivy, nastrouhanou mrkev, fazole, mraženou zeleninu, tuňák, sušené maso, sýry jenž nejdou identifikovat přesto přežívají v lednici, česnek, čili omáčku a tak dále a tak dále…
Fantazii se meze nekladou. Napsal bych těch přísad více, ale nemám čas-jdu si udělat jednu čínu.
Michalův recept:
Srbská čínská polévka
Když jsem si četl toto Hučkařovo pojednání o čínských polévkách alias jumjumkách alias větvích, nemohl jsem nevzpomenout na asi nejlepší čínskou polévku jakou jsem kdy jedl a to když jsme s Johnem zůstali zase jednou přes noc na Srbsku v Alkazaru a přišel na nás hlad. Zde je recept:
Vezmeme buřta a necháme ho nakousat větším psem (v našem případě Krejzy), perforovaného buřta uložíme do polostínu do trávy a pečlivě překryjeme lučním kvítím – tuto část receptu za nás obvykle obstará sám pes, dál už je to na nás. Buřta necháme dostatečně uležet, nejlépe celé odpoledne, aby pustil šťávu a nakousanými otvory do sebe pěkně nasál aroma lučních bylin. Když se setmí a my už máme skutečně ukrutný hlad, vydáme se pátrat po buřtu. Aby nebyl recept v této fázi předčasně ukončen doporučuji se na tuto část vaření vybavit čelovkou. HURÁ máme buřta. Nyní vaříme na pevném lihu čínskou polévku standartní metodou, nakrájíme do ní buřta a zahustíme posledním zbytkem ovesných vloček, které jsme měli s sebou vloni na Ukrajině a od té doby je vozíme v batohu, protože oni ne a ne dojít. Uvažování o dalších přísadách by nás jen rozptilovalo ve vytváření tohoto kulinářského díla, tudíž zkušený šéfkuchař již ve svém batohu nemá nic co by se dalo pozřít a věnuje se vaření polévky celým svým já.
Přeji hluboký a ničím nerušený gastronomický zážitek.
Havlíčkova Evička ... aneb mr.at mr.at mr.at (Béma)
Teoretická úvaha o trvanlivosti potravin, aneb datum spotřeby versus reálný stav.
V zásadě jde o to , že by se člověk neměl nechat zmást, daty na obalech, jde pouze o poměr hladu, lenosti , lakomství a odvahy. Osobně jsem nejstarší potravinu konzumoval ve Štemberkově přírodovědném muzeu dětí, a to byla vojensky zelená plechovka bez označení, z druhé Světové války. Šlo o kondenzované mléko a kromě toho že bylo cukernatější tak bylo naprosto v pořádku. Jestliže se vyhneme pleškám velmi plným tj. vybouleným tak můžeme konstatovat. KONZERVOVANO OZÁŘENO- TRVANLIVOST NEOMEZENĚ. A to je citace. Hádejte odkud? A když to žrát opravdu nejde tak, nás přece varují naše zakrnělé zvířecí smysly jako čich, chuť apod.
Zkažené mléko a výroba jogurtu
Recept pro ty co mléko pouze do kafe a jogurt se jim příliš nehnusí. Nejdříve si musíme pořídit mléko. Ale bohužel nemůžeme vzít jakékoliv. Mělo by být nepasterizované nebo tak nějak. Toto kriterium splňuje klasický socialistický pytlík nebo takové to v plastové láhvi s uzávěrem.
Nejdříve pijeme kafe s mlíkem, pokud nejsme extrémní kafaři tak se nám stejně většina zkazí. Nebo alespoň mě jelikož ve Vršo nejsme vlastníky životaschopné ledničky a kdybychom byli, tak stejně není co do ní. Přesto ledničku máme. Parádní stylový kus po mé babičce - takové to malé vajíčko. Má pouze tu vadu, že aby mrazila je s ní potřeba jedenkrát denně pořádně zaviklat. Takže jako by nebyla. Ale zpět k jogurtu. Mléko jestli je konečně trochu zkažené, vydržíme a necháme ho zkazit pořádně. Pokud si nejsme jisti výsledkem zhoubného procesu tak přidáme trochu jogurtu s biokulturou. Až se mléko rozdělí na takovou zašedlou vodu a pevný jogurt. (pasterizovaná to nedokáží a jsou hořké chuti hned po začátku zkažování) Vodu vylijeme a zbytek přecedíme přes jemný šátek. To co v něm zůstane tak je opravdu báječný jogurt hotový k dalším experimentům.
Tak jsem spojil příjemné s užitečným a konečně se dokopal k tomu, abych se zase trochu procvičil ve Flashy a udělal nový web našeho divadla Margaritas se zatahující se oponou.
Gumbo
Ve své podstatě, jeden z mála receptů, který považuji za dobrý. Jde pouze o odvahu. Vše co doma najdeš smícháš v hrnci tak aby vzniknul pokrm připomínající konzistencí hustý guláš v naprosto libovolném a spíše intuitivním pořadí. Potencionální složení: cibule, česnek, zelí (od kysaného po čínské), brambory, Alt. Červená řepa, sýr, salám, pepř, sůl, kari, paprika…. Podává se s chlebem. Jediné co nemohu příliš doporučit jsou rybičky které při zpracování teplem vydávají charakteristickou vůni, která není pro každého. V dobrém gumbu, můžete najít cokoliv. Někdy dokonce z něho předpovědět budoucnost-a to je citát, a hádejte odkud.
Vajíčka s olivami v mikrovlnce
Velmi rychlý recept který je pouze mutací varianty od Pavlika Petráše, Vezmi misku, posol ji, opepři ji, vyklop do ní dva až šest vajec, opět posol a opepři a nasyp oliv dle vlastní chuti. Pak vlož do mikrovlnky a sleduj co to dělá. Tj. když to začne pěnit, stlum teplotu. Při nabytí pocitu že už je to hotové (já ho mám tak za dvě a půl minuty), vyndej, vyklepni z misky, a konzumuj s chlebem. Varianta na hniličku vyžaduje větší praxi. Bohužel to vyžaduje vlastnictví mikrovlnné trouby.
.
V říjnu jsem byl na konferenci v Drážďanech.
Nějak se stalo, že jsem tam vyhrál druhé místo za nejlepší poster.
Někoho napadlo, že by se to mohlo někam napsat.
A tak vyšel článek v časopise Pražská Technika.
Tak kdyby si to chtěl někdo přečíst.
ŇůzV sekci fotky jsem přidal fotky z "lyžování" ve Wagrainu a Flachau.
Sekci cestopisy/služební cesty jsem doplnil o cestu do Bruselu a o konferenci v Drážďanech.
Hell Princess Andy
Tak jsem si uvědomil, že od doby co nechodim do školy, kde se za nudných přednášek pokrývaly plochy papíru všemožnými kresbami, si hrozně málo kreslim a že mi to chybí. A protože zpátky do školy se mi nechce tak jsem si řek, že si prostě budu kreslit, jen tak, pro radost, cokoliv, jakkoli, ale prostě kreslit. Pustit si nějakej dobrej punk, nalít sklenku vína vzít tužku, štětec nebo tablet a kreslit. Myslete si o tom ce chcete, ale mě to baví.
To jsem tak jednou, z důvodu, který není podstatný, otevřel starou Tošibu po Hučkařovi (taková šedivá cihla - před lety špičkový notebook) a tohle jsem tam objevil. A protože mě to velmi pobavilo a bylo to pro moje stránky i určené, můžete se i vy v několika následujících dílech toho seriálu, dozvědět něco Hučkařových kulinářských příhod.
Michal
Ze všeho nejdříve bych rad poděkoval Michalovi za prostor na jeho stránkách, neb osobně nemam ambici něco příliš sdělovat, ale bohužel si občas vařím sám. Tím pádem po vzoru nevětšího Čecha, nalézám slepé uličky, snažím se vytvořit speciální, sadu návodů jak se stravovat v extremních situacích a vězte že každý kontakt mojí osoby s něčím co se dá uvařit zavání extrémem, jak samotným procesem přípravy, tak velmi pochybnými dopady konzumace produktu mnou vyrobených. Nutno ještě zdůraznit, že jediné zvířátko na pokusy jsem já, případně někdo neznalý, nebo vyhladovělý k smrti. Postupy přípravy by měly uvést průběh experimentu, ingredience a případné následky které to na konzumentovi zanechá.
Jak to všechno začalo.
Dorazil jsem do Vršo a zjistil že naše spíž by se opět nechala využít na něco lepšího než na skladování potravin. Jelikož tam žádné nebyli. Přesto jsem tam objevil, tři vejce a velký pytlík arašídů, trochu sádla a víc už nic. Arašídy jsem osmažil na pánvi a do toho zamíchal vejce, osolil, opepřil a zjistil že se to skoro nedá žrát a smrdí celý byt. Přesto hlad je hlad. Po zkonzumování mi nebylo zrovna hej. Skoro ouvej a napadlo mne že bych měl lidstvo varovat. Protože se mi to původně jevilo jako docela dobrej nápad. Omyl. Ve finále moje pocity dospěli do takového vrcholu, že jsem musel zavolat Michlovi a požádat ho o tento prostor. Léčba zahrnovala několik piv a jít spát co nejpozději. Zase jsem přežil. Tak to je první recept a bohužel ho nemohu doporučit.
Zaměsnanci UTEFu na konferenci během přestávky.
IEEE - Nuclear Science Symposium and Medical Imaging Conference
Drážďany, říjen 2008
Tak jsem se zase po dlouhé době rozhodl změnit design webu. Takže kdyby tu něco nefungovalo nebo vypadalo zmateně, moc se nedivte, znamená to, že jsem to ještě nedodělal.
