Slovinsko, Chorvatsko 2006

Ferratou skrz skalní okno na Prisojnik, lezení a koupání v Rovinji, Škocjanské jeskyně, jezero Bled, vodopád Slavica … aneb prodloužené léto.

Termín: 8. 9. 2006 - 13. 9. 2006

Slovinsko, Chorvatsko

Místa:
Bled,vodopád Slavica, Prisojnik (2 547 m), Ljublaň, Rovinj, Skočjanské jeskyně

Doprava:
autem

Složení:
Michal Platkevič
Jan Báča
Lenka Šů Turečková
Tomáš Havlíček
Míša

S Honzou, Šů, Míšou a Tomášem jsme si prodoloužili léto a vyrazili vstříc slovinským
horám a chorvatskému moři.

Mapa

Den 1. – sobota 9.září 2006

Bled & vodopád Slavica

Naše první zastávka byla v Bledu. Přijeli jsme brzo ráno takže ani nebyli moc turisti. Dali jsme snídani a na vypůjčené pramici (asi jako každej, kdo sem přijede) si udělali projížďku po jezeře k proslulému ostrůvku s kostelíkem. Každej z nás si zazvonil zdejšim kostelnim zvonem, aby se nám splnilo nějaký to přání. Poté jsme vyšli na místní hrad, tyčící se nad jezerem, ale vstupný bylo na nás moc drahý, tak jsme přelezli takovou menší hradbu a alespoň se pokochali úža výhledem. Když jsme hrad obešli, byla tam u pěšinky cedule jako že zákaz vstupu a na ní bylo fixou připsáno: „Nice view there“ … fakt bylo. Odpoledne jsme ještě zajeli mrknout na vodopád Slavica a na večer jsme vyrazili směr Prisojnik, tedy do sedla Vršič (1611 m.n.m.), kde jsme se i ubytovali.

Den 2. – neděle 10.září 2006

Prisojnik

Dnes jsme spáchali výstup na horu Prisojnik (2547). Zvolili jsme cestu po ferátách zakončenou průchodem Prisojnikovým oknem jež je s rozměry cca 80m na 30m největším oknem v Alpách. Byla to naprostá paráda, každýmu vřele doporučuju. Feráta není nijak obtížná, ale nudit se rozhodně nebudete. Kromě výhledů do okolí je tu pro zpestření cesty například asi jen 80 cm široký komín a samozřejmě těsně pod hřebenem na vás bafne zmiňované okno. Na vrcholku pražilo sluníčko a, kromě již notně ochočených kavčat, která se nechala krmit téměř z ruky, tam nikdo nebyl, tak jsme si tak nějak schrupli. Noc jsme strávili opět na chatě v sedle Vršič.

Pozn.: Havlíčkův největší argument, když nás chtěl přesvědčit, aby jsme po jedné probdělé noci vstávali v 5 hodin ráno a podnikly výstup asi desetidýlkovou lezeckou cestou s tříhodinovym nástupem, ještě k tomu ve složení Honza s Míšou a my ve trojce, byl: „Ale vždyť víte, že mám pravdu, tak co řešíte.

Den 3. – pondělí 11.září 2006

Ljublaň a cesta k moři

Prohlídli jsme si Ljublaň a přesunuli se do Chorvatska k moři, konkrétně do městečka Rovinj, kde jsme si ustlali pod borovicemi na útesech hned u moře. Když jsme ještě před spanim lehce zapařili, ukázalo se že zde zdaleka nejsme sami, okolní útesy jsou plné různých krabů, garnátů, rybiček, sasanek a já nevim čeho všeho ještě.

Den 4. – úterý 12.září 2006

Rovinj – lezení, koupání, courání

Dneska jsme se koupali, lezli po místních skalách, udělali si večerní procházku historickou částí města a nakonec u moře popíjeli víno a pokuřovali z vodní dýmky, kteroužto Havlíček vezl s sebou jako překvápko. Zkrátka dovolená jak má bejt. Jo a abych nezapoměl, tak jsme dnes asi desetkrát abloudili a to nepřehánim.

Den 5. – středa 13.září 2006

Rovinj & Skočjanské jeskyně

Dnešní den jsme většinou prozevlovali u moře. Ano byly tu různé plány typu lezení, ale dovolenkový duch zvítězil nad sportovním chtíčem a tak jsme se jen příjemně povalovali na sluníčku u moře. Cestou zpět jme se ještě chtěli zastavit ve Škocjanských jeskyních, ale tak jsme zevlovali až se zdálo, že to nestihnem. No sice jsme jeli na hranici předpisů, málem porazili poslednídní výpravu jež právě vyrazila na prohlídku a Havlíček vyskočil za jízdy, aby stihl koupit lístky, ale stihli jsme to. Tomáš samozřejmě každému koupil studentskej. Tyhle jeskyně jsou zapsaný v UNESCO a prej jsou fakt super a veliký. No jak jsme tak procházeli, tak jsem si řikal, že teda jako velký jsou to zase jo, výzdoba taky super, ale že by to byla taková bomba … no tak ještě projdeme takovou malou bránou (asi 15 m) do posledního sálu … a tady mi došla řeč … byl to obří kaňon v jeskyni. Někde nad nami jsem spíš tušil než viděl strop a hluboko pod námi tekla řeka s jezy a vodopády, na konec nebylo téměř vidět. Morie by mohla závidět. Přešli jsme po lávce 45 metrů vysoko nad řekou a pokračovali jednou boční stěnou kaňonu. Všude byly vidět pozůstatky po předchozích cestičkách, lávkách a provizorních schodech zdejších objevovatelů. Zkrátka Morie jak vyšitá. Rozměry: výška 146m šířka 120m délka 360m. Jen pro orientaci, desetipatrovej panelák má řádově rozměry 40m na 20m a tak 30m na výšku. Jinými slovy by se sem vešlo takové melé panelové sidliště … a to třikrát nad sebou!!! Byl to fakt nářez a pro mě největší zážitek tohodle vejletu. Boužel se tu nemohlo fotit, tak jsem pro ilustraci stáhnul pár obrázků z netu.