Sundsval - Švédsko 2007

Trochu smolný výlet na Medipix meeting v Sundsvalu. Nejprve se mi cestou stratil batoh a pak se navíc ukázalo, že nemáme kde bydlet.

Termín: 23. 5. 2007 - 27. 5. 2007

Švédsko

Doprava:
Třemi letadly tam; zpět vlakem do Stockholmu a na dvě letadla domů.

Akce: Medipix meeting
Presentace: Status of USB interfaces

Mapa

To si tak konečně člověk najde chvilku k zamyšlení a oddechu v tom každodenním životním Maratonu a zjistí, že sedí někde uprostřed Švédska na obrubníku, bez batohu, bez ubytování, jen v mikině a sandálích a místo toho, aby si připravoval prezantaci, kterou musí zítra ráno přednést se tak akorát dloube v nose a kouká jak se pomalu ale jistě sešeřívá.

Totiž, přijeli jsme na Medipix meeting do městečka Sundsval ve Švédsku a „velmi příjemná“ recepční v hotelu Ibis, kde si pro sebe zabookoval pokoj náš pan ředitel, nám oznámila, že jsou fully booked, a že jsou jakási centrála všech zdejších hotelů a že všchny jsou fully booked, a ne skutečně pro nás nemůže nic udělat.

A batoh, ten se projíždí někde v útrobách Stockholmského letiště, po té co jsem si ho tam nevyzvedl, po té co mě na Ruzyňském letišti ujistili, že zavazadla sama doputují až do cílové stanice. Protože jsme měli dvakrát přestupovat ,v Kodani a ve zmiňovaném Stockholmu, radši jsem se ještě o pravdivosti této informace dvakrát ujistil a po mě ještě jednou Honza. Odpovídali nám tónem: „Ano ty malý retarde, už ti to říkám aspoň po stý, Země je skutečně placatá a je středem vesmíru.“ Ve skutečnosti, jak už asi tušíte, jsem si měl batoh vyzvednout již ve Stockholmu. Moje důvěra v obsluhu pražského letiště utržila další nezhojitelnou ránu. První semínko pochybností o kvlaitě tohoto podniku bylo zaseto, když jsem zde kdysi dávno pracoval v třídírně zavazadel.

Slunce pomalu zapadá a já si sedím na obrubníku v tomto severském kraji a nezatížen materiálními věcmi mám konečně trochu času na rozjímání.

Epilog:

Nakonec se vše v dobré obrátilo. Setkali jsme se s Christerem Fröjdhem, organizátorem místního MPX meetingu a ten s námi zašel opět do hotelu Ibis. A asi proto, že to byl starší pán v solidním obleku a navíc místní, a ne dva mladí vlasatí zarostlí piersingovaný cizinci v kraťasech a sandálích, jejichž jediná zavazadla byla malý batůžek a notebook, dostal číslo na možná volný hotel. Už jen samotný název hlásal, že se budeme mít dobře, jmenoval se Grand hotel. Milá recepční, jeden volný pokoj s přistýlkou, švédské stoly prakticky po celý den, síť přes kterou se dalo prokousat do ústavu a stáhnout materiály potřebné pro tvorbu prezentace, a i batoh mi za pár dní přivezli ...

A díky stávce místních aerolinek jsme měli možnost zhlédnout cestou zpátky část Švédska z okýnek vlaku jenž nás vezl do Stockholmu.