Albánie, Černá hora 2011

Monte Negro, Albánie, Srbsko. Bělehrad, pohoří Prokletije, Karanfili, hora Maja Jezerce, město Shkoder, hotel Rozafa, historické město Kotor

Termín: 1. 8. 2011 - 14. 8. 2011

Albánie, Černá Hora, Srbsko

Místa:
Srbsko – Bělěhrad
Černá hora – Prokletije, Karanfili, Budva, Kotor
Albánie – Prokletije, Maja Jezerce, Theti, Shkoder

Doprava:
Vlakem do Bělěhradu, vlakem do Bijelo Polje, taxíky do Gusnije, pěšky přes Prokletije do Albánie, na korbě náklaďáčku do Shkoderu, taxikem do Budvy, taxikem do Kotoru, autobusem do Podgorici, vlaky do Bělehradu, Budapešti a Prahy

Složení:
Já, Šů, John, Katka, Holcman, Efa, Havlíček, Diana

Cestovníček Kačenky Horáků

Obsah:
Srbsko, Bělehrad
Černá hora - Prokletije, Karanfili
Albánie - Prokletije, Maja Jezerce, Shkoder
Černá hora - Budva, Kotor

Černá hora - Budva, Kotor Černá hora - Prokletije, Karanfili

Srbsko, Bělehrad

30. 7. 2011 sobota

Cesta, noční Bělehrad

„Crrrr, crrrr, crrrr“ volá mi Honza. Dvakrát mu to vymáčknu, na třetí pokus vstávám. Ještě, že zavolal! Je těsně po půl páté – budík nařízený na půl čtvrtou jsem zaspala. Asi důsledek balení, čištění terárka a akvária, odvoz Zízi k paní Báčové a ulehnutí až po druhé hodině ráno. Rychlá sprcha, zavřít batoh a běžím na tramvaj. Ta nejede – po deseti minutách čekání běžím na metro. Honza mě neustále nahání mobilem „Kde jsi?!“ Nakonec v půl šesté dorazím na Hlavák. Všichni už jsou ve vlaku. V 5:39 hod. vyjíždíme. Okamžitě vyndáváme svačinu a lahve s pivem. Michal vybaluje výborný višňový koláč od Verči, Diana láhev whisky a Honza vybaluje Kapitána Morgana :-) Sedíme pohodlně na dvou „čtyřkách“ se stolkem. Kluci cestou courají do jídelního vozu kouřit a na pivo…došlo i na tanec :-). Zase se vracejí a chvílemi se pospává. Původně máme dojezd do Bělehradu stanoven na půl deváté večer. Při příjezdu do Subotici (za hranicí Maďarska a Srbska) nabíráme zpoždění. Kontrola pasů drsnými celníky a následně výměna lokomotivy za novou (stará se asi rozbila…?). Do Bělehradu přijíždíme o tři hodiny později. Díky předchozím zkušenostem Michala se ve městě ani moc nemotáme a poměrně dobře a rychle najdeme hostel, kde máme rezervaci. „Yellow bed“ nás vítá. Jde vlastně o byt 3+1 v druhém patře domu blízko centra. Máme rezervováno osm postelí – což jsou vlastně téměř všechny postele, co tu jsou. Milan Mitrovič je docela milej týpek – pohodář. Popíjí rakiji a nic není problém – máme se chovat jako doma. Odkládáme batohy a téměř okamžitě se vydáváme na pivo do města. Peníze v Srbsku jsou dináry – eura nám tu neberou. Hledáme tedy směnárnu, abychom zjistili kurz a peníze vyměnili. Marně – všude zavřeno. Nakonec jsme pochodili u jedné banky – hromadně se z bankáče vybrali fufníky a hurá utrácet :-) Uhnízdili jsme se v jedné hospůdce na hlavní třídě a pobyli jsme zde do zavíračky. Rozhodli jsme se ještě pro procházku na hrad a kolem osvětlených hradeb. Za zmínku stálo krom výhledů na osvícené město také zátiší „Pán s ptákem“ …moc pěkná socha. Do hostelu a postelí jsme dorazili kolem třetí. Dobrou (první bělehradskou) noc!

31. 7. 2011 neděle

Bělehrad

Spalo se dobře. Jen s Holcmanem spal v posteli nějakej chlap a na chodbě dvě lesby, jinak jsme tu sami. Vstáváme pár minut před dvanáctou. Je teplo, sluníčko a venku rušno. V plánu máme procházku podél řeky (Dunaj) až na ostrov, kde to údajně žije a dá se tam prý koupat. Nakonec jsme cestu k řece úplně netrefili a v důsledku toho jsme absolvovali procházku (cca 4 km) podél místní magistrály. Příjemným zpestřením bylo jen focení se s billboardem s reklamou na české pivo a posezení s občerstvením hned u kraje hučící čtyřproudovky. Pleskavica byla výborná a veliká. Na onen ostrov jsme nakonec došli – dlouho jsme se ale nezdrželi. Vlastně jsme šli okamžitě na autobus a jeli zase zpátky. Náladu jsme si spravili procházkou po parku kolem hradu, povalováním na lavičce s pivem, lezením na hradbách na vystavené tanky a okukováním stánků na hlavní třídě. Šli jsme asi po sté kolem bílé kamenné „prdele“ a John si ji pohladil. Já a Efa jsme si koupily prstýnky. Korunu tomu nasadil John. Po úvahách jestli si koupíme zakrslého králíčka, případně štěňátko, se rozhodl, že si koupí (ač krásné, tak vysoce nepraktické) velké plátno s olejomalbou „Tři sudičky“, jak obraz nazval Holcman. Opravdu super věc s sebou do hor…., ale nekup to za 50 euro! :-) Na srolovaný obraz (aby malba nepopraskala) jsme vyrobili ochrannou tubu z pet-lahví. Po návratu na hostel (kolem šesté večer) jsme zabalili věci, zaplatili 12 euro/osoba/noc, dali si s Milanem na rozloučenou rakiji a foto a odešli jsme. Cestu na nádraží jsme si proložili večeří v hospodě „?“ kde už ostatní byli na pivu před čtyřmi roky, když jeli z Makedonie. K večeři jsme si s Honzou dali Muscalicu (= kousky vepřového v zeleninové omáčce, á la lečo) a srbské fazole s párkem. Jak jsem napsala domů mamče, „je to tu cigánov, ale žije to tu“. :-) Na nádraží jsme to stihli jen tak tak. Podle toho co nám odpoledne řekla paní v pokladně na nádraží – celý vlak už byl obsazen. Měla pravdu, narváno bylo slušně a my neměli místenky. Přesto se nám podařilo ukořistit pár míst k sezení. Vyjeli jsme v 22:10 hod. z Bělehradu. Na to, že to měl být rychlík, jel vlak téměř krokem většinu cesty. Cesta do Bielo polje v Černé hoře ubíhala tedy pomalu. Za okýnkem tma. Naproti mně seděl pán – nemohla jsem si celou noc natáhnout nohy – hrooozně mě teda bolej kolena. Dojezd měl být v pět ráno…, dorazili jsme kolem sedmé.

Černá hora - Budva, Kotor Černá hora - Prokletije, Karanfili